Jmenuji se Jana. Můj život se rozpadl na kusy, když můj syn Matěj onemocněl, a místo podpory jsem narazila na zeď mlčení a nepochopení, dokonce i od vlastní rodiny. Toto je můj výkřik do ticha, ale i naděje, že někdo uslyší ten křik, který zůstává v mnoha českých domácnostech nevysloven.
Jmenuji se Natálie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem zůstala sama s dcerou Emou poté, co nás manžel opustil hned po jejím narození. Každý den jsem bojovala s únavou, předsudky okolí a vlastními pochybnostmi, zatímco jsem se snažila být Emě i otcem, i matkou. Nejbolestivější chvíle přišla, když mi Ema v devíti letech řekla, že jsme si cizí – tehdy jsem pochopila, jak hluboké jsou naše rány.
Bydlím s rodiči v paneláku na pražském Jižním Městě. Naše sousedka, paní Novotná, a její dcera Klárka žijí v neustálém strachu a nedostatku kvůli otcově alkoholismu. Příběh vypráví o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich bolest a proč některé rány nikdy nepřestanou bolet.
Jmenuji se Lucie a od svatby s Petrem se můj život změnil v každodenní boj o uznání v jeho rodině. Moje tchyně mě neustále kritizuje, že nejsem dost dobrá hospodyně, i když se snažím ze všech sil. Tento příběh je o tom, jaké to je cítit se cizí ve vlastním domově a kde leží hranice mezi pomocí a vměšováním do rodiny.
Celý život jsem dřela v Itálii, abych svým dcerám v Česku zajistila lepší budoucnost. Teď mám pocit, že pro ně znamenám jen zdroj peněz, ne matku. V příběhu popisuji svůj boj o jejich uznání, bolestné rozhovory i naději na znovunalezení blízkosti.
Jmenuji se Zuzana a celý život jsem sledovala, jak máma bojuje za mého postiženého bratra. Když jsme se ocitli v zoufalé situaci, musela jsem požádat o pomoc našeho bohatého souseda, pana Novotného. To, co následovalo, navždy změnilo naši rodinu i můj pohled na lidi.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí roztrhne naši rodinu na kusy. Když jsem se zamilovala do Samuela, studenta z Nigérie, musela jsem čelit předsudkům, které jsem v naší malé vesnici ani netušila. Můj boj za lásku mě naučil, že odvaha někdy znamená jít proti těm, které milujete nejvíc.
Od chvíle, kdy jsem se provdala za Petra, jsem mu každý měsíc odevzdávala výplatu, přesvědčená, že je to projev lásky. Po letech jsem zjistila, že jsem ztratila nejen peníze, ale i samu sebe – každý můj krok byl pod kontrolou a strach se stal mým stálým společníkem. Toto je můj příběh o boji se závislostí, pochybnostmi a touhou konečně být svobodná.
Jmenuji se Klára a s manželem Ivanem jsme se rozhodli koupit náš první byt v Praze. Jenže jeho maminka, paní Růžena, se do všeho vměšuje a já začínám ztrácet půdu pod nohama. Musím si vybrat mezi svými sny a očekáváními rodiny, zatímco naše manželství prochází těžkou zkouškou.
V den své svatby jsem přišla o domov, který mi máma celý život slibovala. Místo nového začátku jsme s manželem museli čelit nejistotě a zradě, která rozbila naši důvěru v rodinu. Teď stojím na prahu nového života a ptám se sama sebe, jestli sny opravdu stojí za cenu rodinné roztržky.
Sedím na studené lavičce v panelákovém schodišti, objímám své dvě děti a v hlavě mi hučí strach i zoufalství. Po letech domácího násilí jsem konečně našla odvahu odejít od manžela, ale místo útočiště u kamarádky jsem narazila na další zavřené dveře. V téhle noci, mezi dětskými vzlyky a svým vlastním tichem, přemýšlím, jestli v tomhle světě existuje místo pro ty, kdo utíkají před temnotou.
Jsem Marie, tichá a oddaná své rodině, která se celý život snažila být oporou všem kolem sebe. Když se však moje neteř Jana pokusila využít mé důvěry a získat můj byt, pocítila jsem bolest zrady, jakou jsem nikdy předtím nezažila. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit sama za sebe, i když to znamenalo rozbít rodinné iluze.
