Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s tím, že pocházím z obyčejné rodiny. Milovala jsem Tomáše, ale jeho rodiče mě nikdy nepřijali – nebyla jsem pro ně dost dobrá. Jejich rozhodnutí nás rozdělilo a já musela najít sílu začít znovu, i když s bolavým srdcem.
Jmenuji se Petr a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem kvůli lásce k Janě, ženě, která neodpovídala představám mého okolí, přišel o přátele, málem i rodinu, ale našel skutečné štěstí. Naše boj s předsudky vyvrcholil na naší svatbě a narození naší dcery Elišky všem ukázalo, že pravá láska nezná hranice. Dodnes se ptám: kolik z nás žije ve strachu z cizího názoru místo toho, abychom následovali své srdce?
Jednoho mrazivého únorového rána jsem se rozhodla pomoci bezdomovci Nikolu, což navždy změnilo můj pohled na svět. Skrze naše rozhovory a společné chvíle jsem poznala hloubku jeho boje a pravdu o společnosti, která často zavírá oči před utrpením druhých. Tento příběh je o soucitu, předsudcích a otázkách, které si klademe, když se setkáme s cizí bolestí.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jeden obyčejný den v pražském metru mi převrátí život naruby. Všechno začalo hádkou o roušku, která se změnila v konflikt, jenž odhalil hlubší rány naší společnosti. Teď přemýšlím, jestli jsem udělal správnou věc, nebo jen přilil olej do ohně.
Jednoho zimního večera jsem místo sladkého dezertu donesl sousedce teplou polévku a tím změnil nejen její den, ale i svůj pohled na svět. Skrze rodinné hádky a vlastní pochybnosti jsem pochopil, jak málo stačí k tomu, abychom někomu pomohli cítit se méně sám. Dnes se ptám sám sebe i vás: opravdu vidíme lidi kolem sebe, nebo raději zavíráme oči před jejich smutkem?
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali z nemocnice, že můj bratr Petr byl zastřelen při policejním zásahu. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a já začala bojovat nejen s bolestí ze ztráty, ale i s bezmocí vůči systému, který měl chránit, ne ubližovat. Tento příběh je o mé cestě za pravdou, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít spravedlnost v zemi, kde se často mlčí.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se můj život obrátí vzhůru nohama kvůli lásce, která byla od začátku odsouzena k nepochopení. Zamilovala jsem se do muže, který byl o šedesát let starší než já, a tím jsem rozvířila nejen naši rodinu, ale i celé město. Můj příběh je o tom, jaké to je žít mezi dvěma světy – mezi touhou po štěstí a tlakem společnosti.
Jmenuji se Karel a nikdy bych nevěřil, že jeden výbuch vzteku na pražské Hostivařské přehradě mi převrátí život naruby. Všechno začalo nevinným výletem s rodinou, ale skončilo to virálním videem, výpovědí z práce a rozvrácenými vztahy. Teď přemýšlím, jestli jsem opravdu byl tím špatným, nebo jestli je dnešní svět příliš krutý k těm, kdo udělají chybu.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu muset bránit svá práva přímo před policisty. Všechno začalo jedním nečekaným setkáním na autobusové zastávce, které mi navždy změnilo pohled na spravedlnost a odvahu. Ten den jsem nejenom poznal, jak křehká je svoboda, ale i jak těžké je postavit se autoritě, když jde o pravdu.
Celý život jsem prožila v malém městě na Vysočině, kde každý znal každého a svět byl jednoduchý. Když jsem se přestěhovala do Prahy na vysokou školu, zjistila jsem, že být ‚odjinud‘ znamená mnohem víc než jen neznat tramvajové linky. Musela jsem bojovat nejen s anonymitou velkoměsta, ale i s předsudky a pocitem, že nikdy nikam doopravdy nezapadnu.
