Jmenuji se Eliška a v padesáti osmi letech jsem s manželem Františkem učinila rozhodnutí, které navždy změnilo naši rodinu. Rozhodli jsme se odkázat většinu našeho majetku charitám, což vyvolalo v našich dětech, Danovi a Natálii, vlnu nepochopení a zloby. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou k dětem a odpovědností vůči světu.
Jmenuji se Naďa a vždy jsem byla samostatná, ambiciózní a zvyklá rozhodovat o svém životě. Když můj manžel Petr trval na tom, že bude spravovat naše finance, i když vydělává méně než já, nechtěla jsem ho zranit a souhlasila jsem. Teď spolu skoro nemluvíme a já přemýšlím, jestli jsme si tímhle rozhodnutím nezničili vztah.
Vracím se po letech z ciziny domů, ale moje děti mě téměř nenavštěvují a nevolají. Vždy jsem se snažila být dobrou matkou, ale po rozvodu s manželem, který odešel za jinou, se všechno změnilo. Teď přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to napravit.
Jmenuji se Arnoštka a každý rok jsem musela připravovat oslavu narozenin svého muže Václava pro jeho obrovskou rodinu, která se vždy vtrhla bez pozvání. Letos jsem se rozhodla, že to udělám jinak, a doufala jsem, že konečně najdu radost v tom, co mě vždy jen vyčerpávalo. Místo toho jsem ale spustila lavinu konfliktů, která mě donutila přehodnotit, co vlastně znamená rodina a kde jsou mé vlastní hranice.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že největší boj v mém životě povedu ne s cizími lidmi, ale s vlastní rodinou. Když můj syn Tomáš přivedl domů svou přítelkyni Kláru, roztočil se kolotoč očekávání, výčitek a nevyřčených pravidel. Příběh o tom, jak jsem musela chránit štěstí svého syna před vlastními příbuznými – a možná i před sebou samotnou.
Jmenuji se Petra a můj život se obrátil vzhůru nohama, když se ke mně a mému manželovi nastěhovala jeho matka. Všední dny se změnily v boj o soukromí, hranice a vlastní štěstí. V příběhu popisuji, jak těžké je najít rovnováhu mezi péčí o blízké a ochranou vlastního domova.
Jmenuji se Nora a myslela jsem, že důchod bude konečně časem klidu a radosti. Místo toho mě dcera obvinila, že si žiju na úkor jejího utrpení, a já se musela postavit otázce, jestli mám právo na vlastní štěstí, když moje rodina trpí. Příběh o vině, lásce a těžkém rozhodování v české rodině.
Před pěti lety můj syn Ondřej opustil svou ženu Lucii a jejich čerstvě narozená dvojčata kvůli jiné ženě. Dodnes se nedokážu smířit s jeho rozhodnutím a novou přítelkyni nikdy nepřijmu. Každý den mě pronásleduje otázka, zda je možné odpustit vlastnímu dítěti, když zničí rodinu.
Vždycky jsem byla považována za pohostinnou, ale když mi začali sousedé a příbuzní neustále chodit bez ohlášení, začala jsem se dusit ve vlastním bytě. Rozhodla jsem se, že už to dál nevydržím, a vymyslela jsem plán, jak si konečně vymezit hranice. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem to nepřehnala – a jestli mám právo chránit svůj klid na úkor vztahů.
Jsem Jana, majitelka rodinné pekárny v Brně. Po svatbě naší dcery Kláry se ukázalo, že její manžel Tomáš má úplně jiné představy o práci a rodinných hodnotách. Musela jsem čelit těžkému rozhodnutí, které roztrhalo naši rodinu na kusy.
Celý život jsem toužila po dítěti, ale osud mi dlouho házel klacky pod nohy. Když jsem ve čtyřiceti letech konečně porodila dceru Aničku, myslela jsem, že štěstí už mě nikdy neopustí. Jenže pozdní rodičovství přineslo nečekané výzvy a já začala pochybovat, jestli jsme jí opravdu dali to nejlepší.
Můj otec se rozhodl znovu oženit v sedmdesáti letech a tím rozvířil staré rány i nové konflikty v naší rodině. Vždy jsem věřila, že láska má svůj čas, ale teď nevím, jestli je to pravda. Tento příběh je o hledání smyslu, odpuštění a o tom, jak těžké je přijmout změny, které přicházejí nečekaně.
