Jmenuji se Jana a jsem samoživitelka v malé české vesnici, kde každý můj krok sledují zvědavé oči sousedů. Bojuji s předsudky, rodinnými hádkami a každodenními starostmi, ale učím se stát sama za sebou. Možná můj příběh pomůže někomu dalšímu najít odvahu být sám sebou.
Jmenuji se Anna a celý život jsem pracovala jako zdravotní sestra v pražské nemocnici. Po odchodu do důchodu jsem doufala v klidné stáří a radost s vnoučaty, ale místo toho mě čekala samota, finanční nejistota a pocit, že jsem pro vlastní děti neviditelná. V tomto příběhu odhaluji, co znamená být babičkou v Česku dnes, když vás rodina i společnost často přehlížejí.
Všechno začalo jedním telefonátem mé sestry, který mi obrátil život naruby. Její žádost o výměnu domů kvůli těhotenství odhalila hluboké trhliny v našem vztahu a postavila mě před nejtěžší rozhodnutí mého života. Tento příběh je o rodinných poutech, závisti a o tom, jak těžké je někdy zůstat věrný sám sobě.
V sedmačtyřiceti letech jsem zjistila, že čekám dítě – v době, kdy jsem si myslela, že už mě žádné velké životní zvraty nečekají. Místo radosti přišel šok, strach a rodinné napětí, které odhalilo staré rány a předsudky. Toto je můj příběh o bolesti, naději a odvaze stát se matkou v době, kdy to nikdo nečekal – ani já sama.
Celý život jsem toužila po dítěti, ale osud mi připravil jinou cestu. Po letech marných pokusů o vlastní rodinu jsme se s manželem rozhodli adoptovat dvě sestry z dětského domova v Brně. Nikdy jsem netušila, jak těžké a bolestné může být čekání na to, až se naše rodina stane skutečně úplnou.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že obyčejná sobota na pražském bleším trhu mi převrátí život naruby. Našla jsem svatební šaty za dvě stovky, ale tím drama teprve začalo – doma mě čekala máma s předsudky, sestra s tajemstvím a já sama se svými sny. Tohle je příběh o lásce, rodinných konfliktech a odvaze být sama sebou v zemi, kde se každý dívá přes rameno.
Vyprávím svůj příběh manželství s Petrem, kde jsme museli čelit bolestivým vztahům s jeho rodiči. Jejich láska a podpora byly vždy podmíněné naším finančním zajištěním, což vedlo k mnoha konfliktům a slzám. Přemýšlím, jestli lze milovat rodinu, která miluje jen tehdy, když z toho něco má.
Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového stane. Po smrti rodičů jsem zjistila, že matka vše odkázala mému mladšímu bratrovi, a já zůstala s prázdnýma rukama. Příběh o zradě, rodinných konfliktech a hledání pravdy v srdci české rodiny.
Stojím v kuchyni, kde se hádka o dědictví po mé zesnulé tchyni změnila v otevřenou válku mezi mým mužem a jeho sestrou. Jsem v pasti mezi loajalitou ke svému muži a soucitem k jeho sestře, která celý život bojovala s nedostatkem. Vzpomínky na staré křivdy a nevyřčené pravdy vyplouvají na povrch a já nevím, jakou cenu má rodina, když ji rozdělí peníze.
Jsem Marie, babička z Brna, která se cítí být přehlížená a vyčerpaná. Moje snacha Petra mě bere jako samozřejmost, jako chůvu pro své děti, ale zapomíná, že jsem taky člověk s vlastními potřebami a sny. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a úctě.
Jmenuji se Ivana a před půl rokem se ke mně nastěhovala moje stará maminka po mrtvici. Každý den bojuji s pocitem viny, únavy i vzteku, protože se mi obrátil život naruby a naše vztahy jsou napjatější než kdy dřív. Hledám cestu, jak neztratit samu sebe a přitom být dobrou dcerou.
Jmenuji se Iva a vyrůstala jsem v Praze pod dohledem své matky, která mě svou láskou často dusila. Vyprávím o naší největší hádce, útěku z domova a cestě ke smíření, během které jsem konečně našla svůj hlas a máma se naučila pustit. Chtěla jsem jen, aby mě viděla jako dospělou ženu, ne jako dítě, které je třeba pořád chránit.
