Jmenuji se Nora a myslela jsem si, že svatba v šedesáti bude splněným snem. Místo toho jsem se ocitla v bouři rodinných konfliktů, osamělosti a zklamání. Sdílím svůj příběh, abych se zeptala: je pozdní láska opravdu šancí na nový začátek, nebo jen iluzí?
Jmenuji se Tomáš a dnes stojím před dveřmi domova pro seniory, kde mám poprvé nechat svou maminku. Věděl jsem, že to jednou přijde, ale nikdy jsem si nepředstavoval, jak moc mě to zasáhne. Mezi jejími věcmi jsem našel dopis, který změnil vše, co jsem si o našem vztahu myslel.
Jednoho deštivého večera jsem se přestěhovala k dceři Janě, protože už jsem nezvládala být sama. Místo domova jsem ale našla jen pocit, že jsem hostem, který překáží. Teď hledám cestu, jak znovu najít své místo v rodině a jak se s dcerou sblížit.
V šedesáti letech jsem s manželem Petrem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Tři dospělé děti se rozprchly do světa a my zůstali sami v našem bytě na Vinohradech, plní otázek a nejistoty. Příběh o bolesti, hledání nového smyslu a odvaze čelit samotě.
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
V srdci Moravy se Eliška, žena v pozdních 60. letech, zamýšlí nad svým životem plným lásky, ztrát a postupného ústupu od myšlenky manželství. Její příběh se ponořuje do emocionálních složitostí, kterým čelí mnoho starších žen, jež se ocitají v otázkách o nutnosti manželství ve svých zlatých letech. Tento příběh odhaluje jemné, ale hluboké důvody, proč někteří volí samotu před společností.
