Popisuji vám můj životní příběh, kdy jsme přišli o našeho jediného syna Martina tragickou nehodou. Osud nám připravil opravdu těžkou volbu – darovat jeho orgány malému Jurkovi a zachránit tím další dětský život. Je to příběh o bolesti, odpuštění a cestě k naději, kterou jsem dlouho neviděla.
Jmenuji se Lucie a během jediného roku jsem přišla o oba své malé syny, když byli v péči mé matky. Teď stojí před soudem a já se topím v pocitech viny, zrady a nekonečného smutku. Příběh o tom, jak rodinné tajemství a nevyřčené bolesti dokážou zničit vše, co jsme považovali za jisté.
Po vyčerpávající směně byla Jana připravena odpočinout si doma. Její cesta však byla přerušena sérií nešťastných událostí. Netušila, že rozhodnutí, které učinila v nemocnici, ji bude pronásledovat a zanechá ji s těžkým srdcem a lekcí, kterou se naučila příliš pozdě.
Rodina z Brna se těšila na narozeninovou oslavu, když došlo k náhlé a tragické nehodě. Co mělo být radostnou událostí, se proměnilo v den smutku, který zanechal místní komunitu v šoku a zármutku.
V devastujícím zvratu událostí objevila Šárka svou malou dceru Emu v zahradním bazénu. Děsivý obrázek, který sdílela, vyvolal celonárodní diskusi o kritickém významu bezpečnosti dětí kolem vody. Tento příběh slouží jako smutná připomínka neustálé bdělosti, kterou rodičovství vyžaduje.
Osudného večera 22. září 2015 čelil let ČSA 342 nepředstavitelné katastrofě, která vedla ke ztrátě všech 198 životů na palubě. O několik let později nově objevené záznamy z kokpitu odhalují dojemné poslední okamžiky před tím, než letadlo tragicky kleslo do Atlantského oceánu.