Jmenuji se Jana a jednoho deštivého večera jsem svému manželovi oznámila, že odcházím. Rozhodnutí ukončit manželství nebylo snadné, ale dusivá atmosféra doma mě nutila volit mezi sebou a rodinou. Teď mě však nejvíc bolí, že moje děti mě vidí jako viníka a já nevím, jak jim vysvětlit, že jsem to udělala i kvůli nim.
Už tři měsíce jsem s mámou nepromluvila ani slovo. Všude jsem ji zablokovala, přestala jí volat a psát, jen jí dál platím nájem a objednávám potraviny. Teď na mě manžel tlačí, abych se s ní usmířila, ale já nevím, jestli to vůbec dokážu.
Od dětství jsem žil jen s tátou, který mě chtěl vychovat podle svých představ. Neustálý tlak, srovnávání a jeho neschopnost přijmout mě takového, jaký jsem, mě poznamenaly na celý život. Dnes se ptám, jestli jsem byl opravdu důvodem rozpadu jejich manželství, nebo jestli jsme byli oba jen oběťmi jeho nenaplněných snů.
Jmenuji se Alena a po čtyřiceti letech manželství jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Vyhodila jsem manžela z domu a stala se černou ovcí rodiny. Přesto věřím, že jsem konečně začala žít podle sebe, i když mě to stálo všechno, co jsem znala.
Jmenuji se Klára a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že místo aby mi manžel pomáhal s naším synem, raději vše svěřil své matce. Všichni kolem mě tvrdili, že je to moje vina, a já začala pochybovat o sobě i o svých schopnostech. Tento příběh je o bolesti, zklamání, ale i o síle najít sama sebe.
Od prvního dne, kdy jsem se provdala za Petra, jsem věděla, že jeho matka bude problém. Nikdy jsme si nesedly, a když začala překračovat hranice našeho soukromí, musela jsem se rozhodnout, jak ochránit svůj domov i manželství. Tento příběh je o boji za vlastní prostor, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou a sebeúctou.
Jednoho deštivého večera mi tchyně oznámila, že se k nám stěhuje. Můj svět se obrátil vzhůru nohama a já se musela rozhodnout, jestli ustoupím, nebo budu bojovat za svůj domov. Nakonec jsem zjistila, že někdy je těžší říct pravdu nejbližším než cizím lidem.
Když jsem své tchyni oznámila, že čekáme druhé dítě, její slova mě zasáhla jako ledová sprcha. Od té chvíle se mezi námi rozhořel boj o místo v rodině a o to, kdo má právo rozhodovat o našem životě. Příběh o tom, jak těžké je najít odvahu postavit se za své štěstí, když vás vlastní rodina táhne ke dnu.
Jmenuji se Lucie a právě jsem zjistila, že jsem těhotná. Můj přítel Tomáš odmítá svatbu, jeho matka mě přehlíží a jen jeho otec se mě zastává. Všechno se mi hroutí pod rukama a já nevím, co mám dělat.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě touha mé tchyně po štěstí postaví proti celé rodině. Když mi oznámila, že se chce znovu vdávat, spustila tím lavinu emocí, které jsem nedokázala zastavit. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala chybu, nebo jestli je chyba v tom, že se rodina bojí změn.
Jmenuji se Josef a celý život jsem lpěl na dokonalosti, hlavně pokud šlo o jídlo. Moje přehnané nároky se staly kamenem úrazu v mém vztahu s Eliškou, která se snažila, ale nikdy mi nebyla dost dobrá. Jednoho večera, kdy jsem odmítl její večeři, se všechno změnilo a já musel čelit pravdě o sobě i o tom, co znamená opravdu milovat.
Jmenuji se Martin a celý život jsem se snažil být tím správným mužem – pracovitým, spolehlivým, laskavým. Přesto jsem vždy sledoval, jak ženy, které jsem obdivoval, dávají přednost mužům, kteří jim často ubližují nebo je berou na lehkou váhu. V zoufalství jsem se obrátil na svého starého přítele, pana Procházku, abych pochopil, proč je láska tak nespravedlivá.
