V roce 2016 mi lékaři oznámili, že potřebuji transplantaci ledviny. Když už jsem ztrácela naději, objevil se v mém životě nečekaný dárce – Tomáš. Naše pouto po operaci sílilo, ale společná cesta nebyla pohádková a přinesla víc otázek než odpovědí.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi lékaři oznámili, že mé dítě už nežije. Přestože mi všichni tvrdili, že je vše ztraceno, něco uvnitř mě mi našeptávalo, že to není pravda. Rozhodla jsem se bojovat proti všem a všemu, a právě díky tomu jsem zažila největší zázrak svého života.
Jmenuji se Karel a zoufale hledám radu, proč moje dcera Lucie odmítá pomoci s péčí o svou těžce nemocnou matku. Přestože její bratr Tomáš je ochotný se zapojit, Lucie zůstává neoblomná a já se snažím pochopit její důvody. Sdílím svůj příběh v naději, že mi někdo pomůže najít cestu zpět k rodinné soudržnosti.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní manžel opustí v nejtěžší chvíli mého života – když se ukázalo, že naše dvojčata mají autismus. Zůstala jsem sama, bez podpory, v malém bytě na sídlišti v Brně, a musela jsem bojovat nejen s předsudky okolí, ale i s vlastními pochybnostmi. Přesto jsem našla sílu pokračovat a hledat pro své děti lepší budoucnost.
Když mi manžel Petr navrhl, že bychom měli vzít k sobě jeho babičku Ludmilu, která začala trpět ztrátami paměti a zmateností, byla jsem plná obav. Její přítomnost v našem domě obrátila náš život vzhůru nohama, ale zároveň nás naučila, co znamená opravdová soudržnost a empatie. Tato zkušenost nás všechny změnila a přiměla mě přemýšlet o tom, co znamená být rodinou.
V roce 2016 jsem se ocitla na pokraji života a smrti kvůli selhání ledvin. Když už jsem ztrácela naději, objevil se Gabriel, cizinec, který mi daroval ledvinu. Naše pouto se prohloubilo, ale osud měl pro nás připravené jiné plány.
