Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem našla svou dceru Kláru v bolestech nad sporákem, zatímco její muž Petr sledoval fotbal. Ten okamžik mi otevřel oči, jak často ženy zapomínají samy na sebe a své potřeby. V tomto příběhu hledám odpověď na to, kde jsme jako matky a ženy udělaly chybu a jak si můžeme navzájem pomoci najít vlastní hlas.
Jmenuji se Marie a roky jsem přežívala ve vztahu, kde jsem byla jen stínem sebe samé. Můj muž Petr se nikdy nechtěl postavit životu čelem a já jsem nesla tíhu celé domácnosti i jeho slibů, které nikdy nesplnil. Toto je příběh o dni, kdy jsem se rozhodla, že už nechci být obětí, ale ženou, která si zaslouží vlastní štěstí.
V nejbolestivějším okamžiku mého života mě opustil manžel, když už jsem věřila, že nikdy nebudu mít dítě. Tíha rodiny, společnosti i vlastních očekávání mě málem zlomila, ale nakonec jsem pochopila, že někdy musíme někoho pustit, abychom našli sami sebe. Dnes už vím, že každá ztráta v sobě skrývá možnost nového začátku.
Všechno začalo prudkou hádkou s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou, která zpochybnila moji schopnost postavit se na vlastní nohy po rozvodu. Její slova mě zasáhla víc, než bych čekala, a donutila mě přehodnotit svůj život i naše přátelství. Tahle cesta mě naučila, že někdy musíme ztratit jistoty, abychom našli sami sebe.
