Jmenuji se Kateřina a dvanáct let jsem žila v manželství, které mě dusilo. Každý den jsem bojovala o vlastní důstojnost, nezávislost a právo rozhodovat o svém životě. Toto je můj příběh o ponížení, rodinných konfliktech a těžkém rozhodnutí, jestli zůstat, nebo se konečně osvobodit.
Jsem Marie, rozvedená matka tří synů, která po rozvodu našla útěchu v zahradě a vaření domácích marmelád. Moje snacha Jana mé marmelády chválí, ale rozdává je dál, což mě zraňuje a nutí pochybovat o vlastní hodnotě. Příběh o touze po uznání, rodinných nedorozuměních a hledání vlastního místa v životě.
Na Silvestra se ve mně sváří touha po klidu s manželovou potřebou slavit. V hluku ohňostrojů i v tichu mezi námi hledám samu sebe a přemýšlím, kam se ztratily mé sny. Je to příběh o bolesti, volbě a odvaze znovu najít vlastní hlas.
Jmenuji se Magda a můj život se rozpadl ve chvíli, kdy mě manžel vyhodil z našeho bytu, protože jsem nemohla otěhotnět. Zůstala jsem sama, bez rodiny, s pocitem hanby a srdcem plným bolesti, zatímco sousedé šeptali za mými zády. Dnes, když se ohlížím zpět, přemýšlím, jestli je možné znovu povstat z vlastního popela.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala své rodině. Po letech, kdy jsem bez nároku na vděk pomáhala synovi a snaše s výchovou vnoučat, jsem se rozhodla říct dost. Tahle volba změnila nejen můj vztah s rodinou, ale i mě samotnou.
Po rozvodu mé dcery jsem se rozhodla přestěhovat k ní a pomoci jí s vnoučaty. Brzy jsem však zjistila, že v jejím domě nejsem doma, ale jen hostem, a že naše vztahy jsou napjatější než kdy dřív. Tato zkušenost mě donutila přemýšlet o tom, kde je hranice mezi pomocí a ztrátou vlastní identity.
Jmenuji se Jana a jsem samoživitelka v malé české vesnici, kde každý můj krok sledují zvědavé oči sousedů. Bojuji s předsudky, rodinnými hádkami a každodenními starostmi, ale učím se stát sama za sebou. Možná můj příběh pomůže někomu dalšímu najít odvahu být sám sebou.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že se můj vlastní domov stane bojištěm mezi láskou, trpělivostí a zoufalstvím. Když se ke mně a mému manželovi nastěhovala tchyně, paní Marie, aby nám pomohla s naší právě narozenou dcerou, netušila jsem, jak moc to ovlivní náš každodenní život. Toto je příběh o tom, jak jsem díky víře, modlitbě a vnitřní síle dokázala vydržet a zachránit své manželství.
Od prvního dne v bytě mé tchyně v centru Prahy jsem bojovala s jejími neúprosnými pravidly a neustálým pocitem, že nikdy nejsem dost dobrá. Každý den byl zápasem o kousek soukromí, respektu a vlastního hlasu v domácnosti, kde vše řídila její železná ruka a přesně odměřený čas. Přes slzy, hádky i tiché vzdory jsem hledala odpověď na otázku, kde končí úcta a začíná vlastní důstojnost.
Jmenuji se Lucie a můj příběh je o tom, jak se z přátelství může stát past, pokud neumíme říct ne. Dlouho jsem sousedce pomáhala s hlídáním její dcery, až jsem se v tom ztratila sama. Teď stojím před rozhodnutím, jestli mám chránit sebe, i když to znamená riskovat ztrátu přátelství.
Dva roky zpátky mi Marek, můj manžel, zlomil srdce, když mě opustil kvůli mladší ženě. Zůstala jsem sama s dospělým synem, dluhy a pocitem zrady, ale nakonec jsem v sobě našla sílu začít znovu. Dnes už vím, že někdy je třeba přijít o všechno, abychom našli sami sebe.
V sedmačtyřiceti letech jsem zjistila, že čekám dítě – v době, kdy jsem si myslela, že už mě žádné velké životní zvraty nečekají. Místo radosti přišel šok, strach a rodinné napětí, které odhalilo staré rány a předsudky. Toto je můj příběh o bolesti, naději a odvaze stát se matkou v době, kdy to nikdo nečekal – ani já sama.
