Po smrti své ženy jsem se snažil postavit život zpět na nohy kvůli sobě i synovi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, jediná věta od mé snoubenky otřásla vším, co jsem budoval. Můžeme někdy opravdu spojit minulost s přítomností, aniž bychom někoho zranili?
Můj příběh začíná v paneláku na pražském sídlišti, kde jsem žila se svým manželem a jeho matkou. Neustálé zásahy tchyně do našeho života mě přivedly na pokraj zoufalství a postavily mě před nejtěžší rozhodnutí mého života. Nakonec jsem pochopila, že skutečná láska a rodina potřebují jasně stanovené hranice.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala své rodině. Svůj dům jsem darovala dceři Janě s vírou, že mi v stáří poskytne lásku a bezpečí, ale místo toho mě teď vyhání z domova, který jsem celý život budovala. Toto je příběh o bolesti, zradě a hledání důstojnosti, když vás vlastní dítě opustí.
Jmenuji se Eva a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát na pokraji zhroucení kvůli vlastní rodině. Po neplánovaném třetím dítěti se mi život obrátil vzhůru nohama a já musela přijmout pomoc své tchyně, která však přinesla víc napětí než úlevy. Tento příběh je o tom, jak těžké je někdy přijmout pomoc, když za ni platíte vlastní svobodou.
Jednoho rána jsem nechala Martinu na stole vzkaz a odjela do Brna, abych unikla každodenní rutině a pocitu, že jsem jen služka a matka. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, samotu i následné rodinné drama, které mě donutilo přehodnotit celý svůj život. Nakonec stojím před otázkou, zda lze najít rovnováhu mezi mateřstvím, partnerským vztahem a vlastním štěstím.
Po smrti mého manžela mě jeho děti bez slitování vyhodily z domu, který jsme společně budovali. Zůstala jsem sama, bez domova, bez jistoty, v cizí vesnici, kde jsem nikoho neznala. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu, objevit nové přátele a znovu uvěřit, že život má smysl.
Utíkala jsem s dětmi v noci před násilným manželem, doufala v pomoc u nejlepší kamarádky, ale její muž nám odmítl otevřít. V tu chvíli jsem pochopila, jak osamělý může být člověk, když ho vlastní rodina i přátelé zradí. Tento příběh je mým voláním po pochopení a podpoře v české společnosti, která často přehlíží utrpení druhých.
Jmenuji se Tereza a v sedmnácti jsem se stala mámou. V tomto příběhu vás provedu bouřlivými roky, které následovaly: hádkami doma, ztrátou přátelství a hledáním sama sebe mezi plenkami a dospělými povinnostmi. Je to upřímné vyprávění o lásce, selhání a naději ve světě, který na mladé matky není připravený.
Jmenuji se Ivana a po odchodu mého manžela jsem zůstala sama s malou dcerou a pocitem viny, který mě dusí každý den. Bojuji s prací, péčí o Ninu a vlastními strachy, zatímco se snažím být dobrou matkou. Nejvíc mě bolí, když mi dcera vyčte, že jsme si cizí – tehdy se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Jednoho rána mě můj manžel Petr opustil po 27 letech manželství kvůli ženě, kterou jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Prožívám bolest, zradu a hledám odpověď na otázku, kde jsem udělala chybu, zatímco se snažím najít sílu začít znovu. Tento příběh je mým pokusem pochopit, co znamená ztratit všechno, co jsem léta budovala.
Moje jméno je Lucie a byla jsem baletkou, dokud mi život nezměnila mrtvice. V nemocnici jsem musela bojovat nejen s vlastním tělem, ale i s rozpadlou rodinou a strachem z budoucnosti. Přesto jsem v sobě našla sílu znovu důvěřovat, odpustit a objevit nový smysl života.
Jmenuji se Jana a s manželem Petrem jsme vždy snili o malém domku na Šumavě, kde bychom mohli najít klid. Místo toho jsme roky žili v Praze, obklopeni neustálými požadavky našich rodin, které nás vysávaly emocionálně i finančně. Nakonec jsme museli udělat těžké rozhodnutí, které změnilo náš život – a možná i vztahy v celé rodině.
