Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát v kuchyni cizího bytu, zatímco za dveřmi pláče dítě, které mi říká „teto“ místo „mami“. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažila najít své místo v nové rodině, kde láska nestačí a kde víra v Boha byla často jedinou oporou. Sdílím své pochybnosti, slzy i malé vítězství na cestě k tomu, abych se stala skutečnou součástí života dvou dětí, které jsem si neporodila, ale přesto je miluji.
Jmenuji se Alžběta a letos jsem zažila Velikonoce, na které nikdy nezapomenu. Místo radosti a pohody se náš byt proměnil v bojiště, když se u nás nečekaně usadili příbuzní mé tchyně. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit, co pro mě rodina vlastně znamená.
Od chvíle, kdy zazvonil telefon, jsem věděla, že to bude zase ona. Moje tchyně, paní Zdeňka, volá vždycky, když přijde výplata. Roky sleduji, jak se můj muž Petr mění v bankomat pro své rodiče, a já se ptám sama sebe, kde jsou hranice rodinné lásky a jak dlouho ještě vydržím mlčet.
Nikdy bych nevěřila, že obyčejný kočárek může způsobit takovou bouři v naší rodině. Když mě sestra požádala, abych ho dala její dceři, musela jsem čelit vlastním vzpomínkám, bolestem i očekáváním ostatních. Dodnes si kladu otázku, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem hledal svého otce, kterého jsem nikdy pořádně nepoznal. Moje matka Jana mě vychovávala sama a nikdy nepochopila, proč toužím po vztahu s Markem, svým biologickým otcem. Tento příběh je o bolesti, nedorozumění a touze po rodině, která nikdy nebyla úplná.
Na tátovy jednapadesáté narozeniny nám oznámil, že odchází. Máma si vyžádala rok ticha před rozvodem a já během toho roku pochopila, jak těžké jsou rodinná tajemství. Měsíc před vlastní svatbou jsem si uvědomila, jak moc nás minulost formuje a jak těžké je odpustit.
Můj život se rozpadl v okamžiku, kdy jsem zjistila, že můj manžel má poměr s kolegyní z práce. Vše, co jsem považovala za jisté, se najednou rozplynulo. Teď hledám sílu začít znovu a pochopit, kde se stala chyba.
Jednoho večera mi manžel oznámil, že jeho nemocná matka se k nám nastěhuje. Postavila jsem se proti tomu, protože jsem se bála o naše děti i o náš klid, ale on si vybral ji místo mě. Teď zůstávám sama a ptám se, jestli jsem byla opravdu tak sobecká, jak mi všichni říkají.
Telefonát od bývalého manžela mi obrátil život naruby. Pomoc po jeho nehodě mě zavedla zpět do minulosti, kterou jsem se snažila zapomenout, a odhalila tajemství, které mi nedá spát. Teď se ptám sama sebe, jestli lze opravdu odpustit a začít znovu.
Jmenuji se Ivana a v sedmnácti letech jsem se stala matkou. V tomto příběhu vás provedu bouřemi svého dospívání: hádkami s rodiči, ztrátou přátel a hledáním sebe sama mezi plenami a odpovědností, kterou jsem si nevybrala. Je to upřímná zpověď o lásce, selhání a naději ve společnosti, která mladým matkám neodpouští.
Od dětství jsem se snažila potěšit svou maminku dárky, ale nikdy jsem neměla pocit, že je to dost. Každé rodinné setkání se pro mě stalo zkouškou nervů a emocí, protože jsem se bála jejího zklamání. Tento příběh je o tom, jak těžké je naplnit očekávání těch, které milujeme nejvíc.
Jmenuji se Libuše a nikdy by mě nenapadlo, že mě život postaví před zkoušku, kdy bude víra mým jediným opěrným bodem. Když se moji vnuci začali ztrácet v dnešním světě plném pokušení, cítila jsem bezmoc, ale nevzdala jsem to. Toto je příběh o tom, jak jsem díky modlitbě a víře našla sílu je přivést zpět na správnou cestu.
