Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy můj manžel Petr před celou rodinou pronesl slova, která roztrhla naše vztahy na kusy. Jeho rodiče nám pomáhají finančně, moji zase dávají všechno, co mohou – jenže peníze nejsou všechno. Od té chvíle jsem musela bojovat nejen za své rodiče, ale i za pochopení a respekt v naší vlastní rodině.
Jmenuji se Martin a právě stojím na prahu rozhodnutí, které může navždy změnit vztahy v naší rodině. Moje tchyně, která celý život upřednostňovala svého syna, mě nyní žádá o pomoc s rekonstrukcí svého chatového domku, kam se musela odstěhovat poté, co mu darovala svůj byt. V tomhle příběhu se potýkám nejen s vlastními pocity nespravedlnosti, ale i s tlakem manželky a otázkou, kde končí povinnost a začíná sebeúcta.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že jednou budu stát v kuchyni a říkat svým dvěma dcerám, aby si sbalily věci a odešly. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě a snažila se udržet rodinu pohromadě, ale život mě donutil udělat rozhodnutí, které mě dodnes bolí. Tento příběh je o bolesti, vině, ale i o naději a odvaze postavit se vlastnímu životu čelem.
Jsem Jana a celý život jsem poslouchala od mámy, že žena musí být silná a samostatná. Teď, když máma pronajímá byt a potýká se s problémy, očekává, že vše vyřeším já a můj muž. Najednou její zásady neplatí a já se ptám: kde je hranice mezi pomocí a ztrátou vlastní svobody?
Jsem Halina a celý život jsem se snažila chránit svou dceru před chybami, které jsem sama udělala. Když mi oznámila, že chce opustit svého muže, zhroutil se mi svět, protože jsem věřila, že má všechno, o čem jsem já mohla jen snít. Teď si kladu otázku, jestli jsem jí opravdu pomáhala, nebo ji jen držela v pasti vlastních představ o štěstí.
Jmenuji se Andrea a nikdy jsem si nemyslela, že budu tou druhou ženou. Když jsem potkala Petra, věděla jsem, že je ženatý, ale věřila jsem, že láska si cestu najde. Dnes sedím v prázdném bytě a přemýšlím, jestli jsem opravdu vyhrála, nebo všechno ztratila.
Celý život jsem se snažila být spravedlivá matka a myslela jsem, že když byt rozdělím mezi své dvě děti, zajistím jim klidnou budoucnost. Netušila jsem, že tím rozpoutám rodinnou válku a že moje dcera prodá svou polovinu cizím lidem, aniž by myslela na to, kde budu žít já. Teď sedím v kuchyni, třesu se strachy a přemýšlím, jestli mě noví majitelé vyhodí na ulici.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodina postaví před tak krutou volbu. Můj bratr Tomáš si vzal Janu, která od začátku dávala najevo, že jí jde hlavně o majetek. Když mi máma zavolala s pláčem a prosbou, abych jim darovala svůj byt, musela jsem se rozhodnout, jestli ustoupím tlaku rodiny, nebo si konečně postavím vlastní hranice.
Od dětství jsem byla na mamince závislá, věřila jsem jí každé slovo a nechala ji rozhodovat o svém životě. Až po svatbě jsem si začala všímat, jak její manipulace ničí můj vztah s manželem. Teprve když jsem se od ní odtáhla, začala jsem poprvé skutečně žít svůj vlastní život.
Jmenuji se Jana a v padesáti letech mě opustil manžel, se kterým jsem strávila celý svůj dospělý život. Zůstala jsem sama v prázdném bytě, s pocitem zrady a bezradnosti, a musela jsem se znovu naučit žít. Příběh o ztrátě, hledání vlastní hodnoty a o tom, jak těžké je začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě.
Jsem Lucie a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem se zamilovala do Petra, manžela své nejlepší kamarádky. Dnes bojuji nejen s výčitkami svědomí, ale hlavně s tím, že Petrovi rodiče stále dávají přednost jeho bývalé ženě a mě přehlížejí. Každý den se ptám sama sebe, jestli jsem si tohle všechno zasloužila.
Jedno nečekané setkání s mojí tchyní obrátilo náš rodinný život naruby. Vždycky jsem věděla, že naše vztahy nejsou ideální, ale nikdy by mě nenapadlo, jak hluboko se mohou staré křivdy zakořenit. Teď stojím před otázkou, jestli lze vůbec někdy najít cestu ke smíření.
