Jmenuji se Jarmila a celý život jsem zasvětila svému synovi Tomášovi. Všechno se změnilo kvůli jedné obyčejné prosbě směrem k jeho ženě Martině. Dnes se ptám, kde jsem udělala chybu, a jestli je vůbec možné být v Česku dobrou matkou, aniž by člověk ztratil vlastní dítě.
Jmenuji se Marie a po letech samoty jsem se zamilovala do Karla. Když jsme se rozhodli žít spolu, jeho dospělé děti nám začaly dělat ze života peklo. Každý den bojuji s pocitem viny, nepochopením a otázkou, zda mám právo být šťastná.
Jmenuji se Jana a vyprávím příběh o tom, jak jsem po svatbě naší dcery Kláry začala ztrácet kontakt s ní i s jejím světem. Popisuji bolestné ticho mezi mnou a manželem Petrem, nedorozumění, která nás od Kláry oddělovala, a cestu zpět k sobě navzájem. Je to příběh o mateřské lásce, zranitelnosti a odvaze začít znovu.
Jsem otec, který chtěl pro svou dceru jen to nejlepší. Po rozvodu se však její bývalý manžel dožaduje poloviny bytu, který jsme s manželkou koupili my. Všechno, co jsem si myslel o rodině, se mi zhroutilo před očima.
Jedno ráno jsem přišla k synově ženě Martině a našla ji spící, zatímco děti byly bez dozoru. To, co mělo být obyčejnou návštěvou, se změnilo v hádku, která odhalila hluboké nepochopení a napětí v naší rodině. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív a já se ptám, jestli jsme někdy opravdu schopni pochopit druhého.
Od dětství jsem snila o tom, že jednou opravím starý dům po svých prarodičích v malé vesnici u Humpolce. Když jsem se provdala za Petra, věřila jsem, že společně zvládneme všechno – i tuhle rekonstrukci. Jenže jsem netušila, jak silný vliv bude mít jeho matka na naše životy a jak moc dokáže jeden člověk rozbít sny i vztahy.
Jedno obyčejné sobotní ráno se změnilo v noční můru, když se u našich dveří objevil můj bratr Petr, kterého jsem neviděl pět let. Jeho přítomnost otevřela staré rány a vyvolala hádky, které ohrozily nejen vztah s ním, ale i mé manželství s Lenkou. Teď, když sedím v tichu prázdného bytu, přemýšlím, jestli lze ztracenou důvěru a klid ještě někdy najít.
Jmenuji se Hana a celý život jsem obětovala svým dcerám, abych jim zajistila lepší budoucnost. Teď, když jsou dospělé a mají vlastní životy, cítím se opuštěná a zrazená. Přemýšlím, kde jsme s manželem udělali chybu a jestli je možné znovu najít cestu k rodinnému štěstí.
Jmenuji se Ludmila a po těžké nemoci mě dcera přesvědčila, abych se přestěhovala k ní a jejímu manželovi. Netušila jsem, že za jejich péčí se skrývá plán prodat můj dům bez mého vědomí. Musela jsem čelit zradě nejbližších a najít sílu postavit se za sebe.
Vždycky jsem věřila, že láska dokáže překonat všechno, i když nejste pokrevně spříznění. Když jsem přijala do rodiny Janu, doufala jsem, že jí dám domov, který nikdy neměla. Ale jednoho dne se všechno zhroutilo a já musela čelit pravdě o sobě, o ní i o tom, co vlastně znamená být rodinou.
Můj život se obrátil naruby po smrti mého manžela, kdy jsem zdědila jeho majetek. Místo klidu přišly závist, intriky a hrozby ze strany vlastní rodiny. Každý den bojuji s otázkou, jestli dokážu ochránit svého syna a udržet to, co nám právem patří.
Jmenuji se Jana a po svatbě s Petrem se můj život změnil v noční můru. Jeho matka, paní Marie, mě od prvního dne nenáviděla a snažila se nás rozdělit všemi možnými způsoby. Zůstala jsem sama proti celé rodině a musela bojovat za svou důstojnost i manželství.
