Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset rozhodovat o životě vlastního otce. Po letech psychického i fyzického týrání mě požádal o ledvinu, když mu selhaly orgány. Můj příběh je o bolesti, odvaze říct ne a o tom, jak těžké je odpustit člověku, který vám zničil dětství.
Jednoho večera mi soused začal nechávat podivné dárky za dveřmi a můj manžel Radek vybuchl vzteky. Vše se vyhrotilo, když jsem se snažila situaci řešit sama, ale nakonec jsem našla sílu v modlitbě a víře. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila čelit strachu, postavit se za sebe a odpustit – nejen sousedovi, ale i svému muži.
Tři měsíce se mnou tchyně nepromluvila kvůli tomu, že jsme s manželem jeli na dovolenou místo toho, abychom jí dali peníze na rekonstrukci bytu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila situaci řešit, jaké emoce to ve mně vyvolalo a jak se naše rodina ocitla na pokraji rozkolu. Otevřeně sdílím své pochybnosti, vinu i naději na smíření.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města, a moje jediná dcera mě obvinila, že jí nedávám tolik peněz jako její bohatí tchánovci. Vždycky jsem jí chtěla dát to nejlepší, ale naše životní situace je úplně jiná. Teď stojím před otázkou, jestli je láska a oběť matky opravdu méně než peníze.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti rozčílil. Můj výbuch spustil vlnu hádek, výčitek a rodinných konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co vlastně v životě znamená láska a uznání. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a co vlastně od druhých očekávám.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva u rodičů může roztrhnout rodinu na kusy. Můj syn Matýsek toužil po chvílích s babičkou a dědou, ale já jsem věděla, že za zavřenými dveřmi našeho domu se skrývá víc než jen rodinné teplo. Tohle je příběh o tom, jak těžké je žádat o pomoc, když se z ní stane zbraň.
Jmenuji se Tomáš a stojím před největším dilematem svého života. Moje máma kdysi bez váhání pomohla mé bývalé ženě, když jsme se rozváděli, ale teď, když jsem v nouzi se svou současnou ženou, odmítá nám podat pomocnou ruku. Cítím se zrazený a ztracený mezi dvěma ženami a jednou matkou, která mi dává najevo, že chyby z minulosti se neodpouštějí.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na ten den, kdy se mi zhroutil svět kvůli jedné neuvážené lži. Jako chůva jsem byla zodpovědná za malého Matěje, ale strach a panika mě přiměly zalhat, že se ztratil. Tato chyba rozvířila vlnu nedůvěry, rozbila vztahy a donutila mě čelit pravdě o sobě samé.
Jmenuji se Tereza a můj život se rozpadl v den, kdy mě vlastní rodina odmítla kvůli mé víře. Prošla jsem temnotou samoty, ale modlitba a víra mi daly sílu postavit se znovu na nohy. Dnes vím, že odpuštění je těžké, ale možné – a možná právě v tom je největší zázrak.
V den pohřbu paní Novotné, ženy, která mi po smrti mé maminky pomohla přežít v Praze, se mi v hlavě honí vzpomínky na všechny chvíle, kdy mi byla oporou. Vzpomínám na naše společné večery, její laskavost i na to, jak mě naučila postavit se na vlastní nohy. Její odchod mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodina a jestli si někdy dokážeme opravdu vážit těch, kteří nám nejsou pokrevně blízcí, ale přesto jsou naším domovem.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
