V šedesáti letech jsem s manželem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Prožívám bolest z prázdného hnízda, hledám smysl a ptám se, jak dál žít, když se role rodiče rozplyne. Sdílím svůj příběh, abych našla útěchu a radu.
Jednoho deštivého večera jsem na mámině nočním stolku našla její závěť, ve které mě úplně vynechala. Od té chvíle se náš vztah změnil a já se snažím pochopit, proč to udělala. I když vím, že mě máma milovala, odpuštění je pro mě zatím nemožné.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho večera obrátí vzhůru nohama. Zrada mé sestry a manžela mě zasáhla na nejcitlivějším místě a donutila mě přehodnotit, co vlastně znamená rodina a důvěra. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naše životy.
Jmenuji se Gabriel a pracuji v kanceláři plné rutiny a ticha. Když mě nová kolegyně Magdaléna pozvala na procházku po práci, netušil jsem, že jeden obyčejný večer převrátí můj život naruby. V ten den jsem musel čelit pravdám o sobě, své ženě i o tom, co znamená být skutečně sám.
Po odchodu našich dětí z domova jsem se cítil ztracený a osamělý. Spolu s manželkou Jitkou jsme museli čelit nejen tichu v bytě, ale i dávno nevyřčeným otázkám o našem vztahu a budoucnosti. Nakonec jsme však objevili nové radosti a smysl života, který jsme kdysi dávno ztratili v každodenním shonu.
Jsem matka, která vychovávala syna sama poté, co nás manžel opustil s dluhy. Po letech se bývalý manžel vrátil a syn se ke mně začal chovat odtažitě, až mě nakonec zradil způsobem, který jsem nečekala. Teď se snaží vše napravit, ale já nevím, jestli mu to dokážu odpustit.
Jmenuji se Naďa a po třiceti letech manželství s Františkem jsem si uvědomila, že už dál nemůžu žít jen pro ostatní. Vždycky jsem byla ta, která držela rodinu pohromadě, ale někde cestou jsem ztratila samu sebe. Teď stojím na prahu nové životní kapitoly a ptám se: Kdo vlastně jsem?
Jmenuji se Marie a dvakrát do roka posílám svému nejstaršímu vnukovi Tomášovi peníze na studia. Jeho sestry mi vždycky zavolají, poděkují a povypráví, co si za peníze koupily, ale Tomáš se nikdy neozve. Tohle ticho mě bolí víc, než bych si kdy dokázala představit.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Simoně zajistila lepší život. Teď, když už nemám z čeho dávat, se mi vzdaluje nejen ona, ale i můj milovaný vnouček. Bolí mě, že možná pro ně znamenám jen peněženku, a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Můj manžel Petr trval na tom, že jeho nemocná babička Marie se k nám musí nastěhovat. Já jsem se bála, že to nezvládneme, ale Petr mě neposlouchal. Když jsem se postavila na odpor, sbalil si kufry a pohrozil rozvodem.
Jmenuji se Jana a už rok žiji pod jednou střechou s tchyní, která mi pomalu, ale jistě bere pocit domova. Každý den bojuji s jejími pravidly, která mi připomínají, že v našem bytě nejsem doma já, ale ona. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, vnitřní boj i otázky, které si kladu, když už nevím, jak dál.
