Jmenuji se Lucie a žiji v malém bytě v pražských Vršovicích se svým mužem a tříletou dcerkou. Moje rodina mě neustále žádá o věci, které už nepotřebuji, ale často jde o předměty, které bych si ráda nechala pro sebe nebo pro dceru. Cítím se rozpolcená mezi touhou pomoci a potřebou chránit své vlastní hranice.
Od první chvíle mě rodina postavila před hotovou věc: měla jsem se vzdát všeho a starat se o nemocnou tchyni. Měsíce jsem bojovala s výčitkami, vyčerpáním a naprostým nedostatkem podpory, až jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Je sobectví opravdu jen péče o sebe, nebo je to jediná cesta, jak si zachovat vlastní důstojnost?
Jmenuji se Marie a po devíti dcerách se celý můj svět točí kolem očekávání desátého dítěte. S manželem Petrem žijeme v Plzni a naše každodennost je plná lásky, ale i tlaku okolí, které neustále komentuje naši ‚dívčí armádu‘. Tento příběh vás provede mou cestou skrze stereotypy, rodinné konflikty a vlastní obavy, zatímco čekám na zprávu o pohlaví našeho desátého dítěte.
Jmenuji se Lucie a ocitla jsem se v pasti mezi svým manželem Petrem a mojí matkou Janou. Staré křivdy a neodpuštěné chyby roztrhaly naši rodinu na kusy, zatímco já jsem se snažila najít cestu ke smíření. Můj příběh je o bolesti, vině, ale i naději, že láska může překonat i ty nejhlubší rány.
Celý týden jsem se těšila na klidný víkend, ale jeden telefon od tchyně mi obrátil život naruby. Musela jsem čelit svým vlastním hranicím a otázce, kdo vlastně rozhoduje o mém domově. Tahle zkušenost mě donutila přemýšlet, jestli je možné být šťastná, když někdo jiný tahá za nitky.
Jmenuji se Ivana a stojím na rozcestí mezi péčí o svou malou dceru a bezmocí vůči stárnutí svého otčíma, Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na venkově. Když jsem mu navrhla domov pro seniory, jeho zhroucení mě pronásleduje a pocit viny i odpovědnosti mi nedává spát. Toto je příběh o lásce, oběti a otázkách, na které sama neznám odpověď.
Jmenuji se Alena a myslela jsem si, že svou dceru Janu znám do posledního detailu. Když mi ji ale osud postavil do cesty v podobě nečekaného hlídání vnuka během Janiny hospitalizace, začala jsem rozplétat klubko tajemství, které otřáslo základy naší rodiny. Příběh o lásce, zradě a odvaze čelit pravdě.
Jmenuji se Natálie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem zůstala sama s dcerou Emou poté, co nás manžel opustil hned po jejím narození. Každý den jsem bojovala s únavou, předsudky okolí a vlastními pochybnostmi, zatímco jsem se snažila být Emě i otcem, i matkou. Nejbolestivější chvíle přišla, když mi Ema v devíti letech řekla, že jsme si cizí – tehdy jsem pochopila, jak hluboké jsou naše rány.
Bydlím s rodiči v paneláku na pražském Jižním Městě. Naše sousedka, paní Novotná, a její dcera Klárka žijí v neustálém strachu a nedostatku kvůli otcově alkoholismu. Příběh vypráví o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich bolest a proč některé rány nikdy nepřestanou bolet.
Jednoho večera jsem náhodou zjistila, že můj manžel tajně posílá peníze své bývalé ženě. To, co začalo jako obyčejná debata o rodinném rozpočtu, se změnilo v bolestivé odhalení lží a zrady. Musela jsem se rozhodnout, zda zachránit naši rodinu, nebo si uchovat vlastní důstojnost.
Jmenuji se Julie a vyprávím příběh své babičky Marty, která po smrti dědečka zůstala sama a její hlas nikdo v rodině neposlouchal. Snažila jsem se přesvědčit rodiče, abychom jí pomohli, ale jejich lhostejnost mě bolela víc než cokoli jiného. Je to příběh o bolesti, rodinných konfliktech a naději, že někdo nakonec uslyší hlas osamělé duše.
Jmenuji se Lucie a od svatby s Petrem se můj život změnil v každodenní boj o uznání v jeho rodině. Moje tchyně mě neustále kritizuje, že nejsem dost dobrá hospodyně, i když se snažím ze všech sil. Tento příběh je o tom, jaké to je cítit se cizí ve vlastním domově a kde leží hranice mezi pomocí a vměšováním do rodiny.
