Jmenuji se Petra a přišla jsem o svého tříletého syna Matýska, který se mi ztratil na dětském hřišti a byl nalezen v jezírku za zahradami. Prožívám bolest, vinu i mlčení své rodiny, která neví, jak se mnou mluvit. Hledám smysl v tragédii, která naši rodinu navždy změnila.
Myslel jsem, že pomáhám svému bratrovi Petrovi, když jsem na sebe přepsal jeho auto během jeho rozvodu. Netušil jsem, že se tím dostanu do vleklých hádek, dluhů a rodinných rozporů. Nakonec jsem musel volit mezi rodinou a vlastním klidem.
Oči mě pálily od slz, když jsem za sebou zavírala dveře bytu své dcery. V jedné ruce jsem držela tašku s oblečením, v druhé pytel s knížkami pro vnuka, které jsem měla „na chvíli pohlídat“. Ale poprvé v životě mi nikdo nenabídl, abych zůstala přes noc. Najednou jsem si uvědomila, že už nejsem vítaná.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem zjistila, že mi sestřenice krade peníze. Věřila jsem, že rodina je nade vše, a právě tahle víra mě zradila. Dnes se ptám sama sebe: Jak poznat, kdy už je pomoc druhému na úkor sebe?
Myslela jsem, že svou rodinu znám, ale když jsem musela na pár dní pohlídat vnuka, všechno se změnilo. Společné chvíle odhalily tajemství, která mě zasáhla víc, než jsem čekala. Teď už vím, že někdy je pravda blíž, než si myslíme – a bolí to.
Můj život se obrátil vzhůru nohama ve chvíli, kdy se k nám nastěhoval Vojta, syn mého manžela z prvního manželství. Nečekala jsem, jak moc to ovlivní naši rodinu, vztahy a hlavně mě samotnou. Teď si kladu otázku, jestli jsem byla připravená na to, co všechno přijde.
Po čtrnácti letech jsem se vrátil do malého města, kde jsem vyrůstal. Setkání s dávnou láskou a rodinou mi převrátilo život naruby. Příběh o odpuštění, ztracených iluzích a hledání sebe sama.
Začalo to telefonátem, který mi obrátil život naruby. V ten den vypluly na povrch všechny staré křivdy a nevyřčené výčitky mezi mnou a tchyní. Toto je můj příběh o rodinných konfliktech, mateřství a hledání pochopení v české rodině.
Od prvního dne manželství jsem cítila, že v našem domě není místo pro dvě ženy. Můj muž vždy upřednostňoval svou matku před mnou i našimi dětmi, což mě ničilo. Dnes vím, že jedině víra a upřímné rozhovory s Bohem mi pomohly přežít a neztratit samu sebe.
Jednoho večera mi Tomáš, můj manžel, předložil účet za všechny naše společné roky a požádal mě, abych mu je zaplatila. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se v našem vztahu stala chyba. Tento příběh je o bolesti, zradě a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Marie a je mi 65 let. Můj syn mě prosí, abych mu přenechala svůj dvoupokojový byt, kde jsem vychovala své děti a kde mám celý svůj život. Bojím se, že když ustoupím, ztratím nejen střechu nad hlavou, ale i kus sebe.
Nikdy bych nevěřila, že obyčejný jarní úklid může změnit celý můj život. Po osmi letech manželství s Petrem jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí. Ale když jsem v garáži objevila krabici plnou starých dopisů, začalo se všechno hroutit.
