Po tragické smrti rodičů jsem se ocitla uprostřed boje o rodinný dům a pole na Vysočině. Musela jsem čelit chamtivosti příbuzných, zradě vlastní sestry a otázce, co pro mě znamená domov. Nakonec jsem stála před volbou: bojovat za dědictví, nebo za svůj klid.
Začalo to hádkou a prásknutím dveří, když se mi rozpadlo první manželství s Petrem. Pak jsem uvěřila slibům o lepším životě v Americe s Andrejem, ale místo štěstí přišlo zklamání a samota. Přemýšlím, jestli lze někdy opravdu utéct před minulostí a najít nový začátek.
Jsem Jana a celý život jsem se snažila být dobrou matkou. Když se moje dcera Lucie ocitla v těžké situaci, dali jsme jí s manželem vše, co jsme mohli – peníze, čas i lásku. Dnes však mezi námi zeje propast mlčení a já se ptám, kde jsme udělali chybu.
V den, kdy moje dcera Tereza oslavila dvanácté narozeniny, jsem jí konečně odhalila pravdu o jejím dědečkovi. Celý život jsem před ní tajila, že žije jen pár kilometrů od nás, protože mezi mnou a mým otcem leželo hluboké neodpuštění a bolest. Teprve když jsem viděla, jak Tereza touží po rodinných kořenech, jsem sebrala odvahu a otevřela staré rány.
Jednoho večera mi dcera Natálie řekla, že jsme si cizí. Její slova mě zasáhla jako nůž, protože jsem se celý život snažila být pro ni vším, když nás její otec opustil hned po porodu. Bojuji s pocitem viny, únavou a strachem, že jsem jako matka selhala.
Jmenuji se Lucie a už dlouhé měsíce ve mně narůstá frustrace z toho, jak se děti mé švagrové chovají k mé dceři Emě. Vždycky jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale teď mám pocit, že chránit vlastní dítě je důležitější než zachovat klid v rodině. Bojím se, že když budu dál mlčet, ztratím nejen respekt své dcery, ale i samu sebe.
Jmenuji se Vít a už několik měsíců žiji zpátky u rodičů, protože svůj byt jsem musel pronajmout, abych splatil dluhy. Moje sestra Nora se mezitím topí v dluzích, ale maminka jí stále pomáhá a mě přehlíží. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je najít pochopení a spravedlnost v rodině, kde láska není vždy rozdělována stejným dílem.
Jednoho dne mi máma řekla, abych už za ní nechodila. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a já začala přehodnocovat celý náš vztah, plný lásky, ale i skrytého nátlaku. Hledala jsem odpověď na otázku, kde končí povinnost vůči rodičům a začíná právo na vlastní život.
Jmenuji se Tereza a právě teď sedím na schodech před bytem, který mi babička odkázala. Máma mi odmítá dát klíče, i když je byt právně můj, a já nevím, jestli mám bojovat, nebo ustoupit. Všechno, co jsem si myslela o rodině, se mi hroutí pod rukama.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil naruby, když jsem onemocněla roztroušenou sklerózou. Moje tchyně, paní Novotná, mě kdysi obdivovala, ale teď mě považuje za přítěž pro svého syna. Bojuji nejen s nemocí, ale i s rodinnými předsudky a otázkou, co je skutečná láska a oddanost.
Jsem Lucie, svobodná matka, která se snaží vychovat dceru v Praze a zároveň se starat o svého osmdesátiletého nevlastního otce Karla, žijícího v rozpadajícím se domě na venkově. Když jsem mu navrhla domov důchodců, jeho zhroucení mě roztrhalo na kusy a postavilo před neřešitelnou volbu. Příběh o vině, lásce a nemožnosti být všude najednou.
Všechno začalo jedním obyčejným jablkem, které jsem nechala na stole pro svou dceru Aničku. Můj manžel Petr se rozhodl udělat z toho legraci, ale místo smíchu přišla hádka, která odhalila hlubší problémy v našem manželství. Teď přemýšlím, jestli může být obyčejné pokušení začátkem konce.
