Osudová bouře: Srdce mého bratra a já

„Tondo, pojď už, stejně začne pršet!“ křikla na mě z terasy moje žena Jana, zatímco já ještě zaléval poslední rajčata na zahradě. Byla to obyčejná sobota u nás na vsi poblíž Třebíče. Jenže v tom jediném momentu, když se zahradou přehnal první letní déšť, se před naším domem objevila černá oktávka, z níž vystoupil můj mladší bratr Lukáš a po jeho boku žena, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Mělo mi dojít, že dnes večer půjde o víc než grilování.