„Mami, zase se stěhujeme?“ V tu chvíli se mi rozsypal svět a já musela rozhodnout, kolik toho ještě uneseme

„Mami, zase se stěhujeme?“ zašeptala moje dcera Anička ve dveřích kuchyně a křečovitě držela popruh od školního batohu. Na lince ležela obálka s červeným pruhem, vedle ní studená káva a můj muž Karel se díval z okna, jako by se ho to vůbec netýkalo. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi podlamují kolena. Ne kvůli dluhu, ne kvůli dalšímu nájmu v tahu, ale kvůli tomu, že moje desetileté dítě už poznalo ten tón ticha, po kterém se balí krabice.