Děsivá noc za zavřenými dveřmi: Příběh ženy, která našla odvahu chránit své děti

„Mami, slyšíš to? On už je zase tady…“ šeptala Adélka a tiskla se ke mně, zatímco Honzík, sotva devítiletý, se mi třásl v náručí. Schované v úzké šatní skříni v ložnici naší panelákové garsonky jsem se snažila ovládnout dech. Za dveřmi duněly těžké kroky a nezaměnitelné chlípání „Káááťo, kde jste?! Otevři!“ Nahánělo mi husí kůži i po letech společného života. Musela jsem rychle přemýšlet. Už zase se vrátil opilý a agresivní – tentokrát to vypadalo ještě hůř než obvykle. Děti už na jeho opilecké výlevy dávno neplakaly, jen se třásly strachy. Sama jsem byla bezmocná, ale matka ve mně věděla, že teď nesmím couvnout.