Jedné bouřlivé noci jsem našla malého chlapce, který se ztratil v dešti, a netušila jsem, že tím začíná největší zkouška mého života. O několik měsíců později se objevil další nečekaný host, který převrátil můj svět naruby. Toto je můj příběh o lásce, tajemstvích a odvaze postavit se minulosti.
Před čtyřiceti lety jsem našla na prahu svého domu opuštěné miminko. Vychovala jsem ho jako vlastního syna, přestože jsem musela čelit pomluvám, podezření a nepochopení ze strany rodiny i sousedů. Dnes, když je můj syn úspěšný dospělý muž, mě stále pronásleduje otázka, zda jsem udělala vše správně a jestli někdy zjistíme pravdu o jeho původu.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil s pocitem, že mi něco chybí. Když jsem zjistil, že moje biologická matka pracuje v malé jídelně na Smíchově, chodil jsem tam týdny, ale strach mi bránil ji oslovit. Nakonec jsem sebral odvahu a naše setkání mi obrátilo život naruby.
Celý život jsem toužila po dítěti, ale osud mi připravil jinou cestu. Po letech marných pokusů o vlastní rodinu jsme se s manželem rozhodli adoptovat dvě sestry z dětského domova v Brně. Nikdy jsem netušila, jak těžké a bolestné může být čekání na to, až se naše rodina stane skutečně úplnou.
Celý život jsem toužila po velké rodině. Když jsme s manželem adoptovali malou Lucii, věřila jsem, že děláme správnou věc, ale netušila jsem, jaké rány tím otevřeme. Tohle je příběh o lásce, zradě a pravdě, která nás všechny změnila.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem čekal, až mě někdo opravdu přijme. Po letech v dětském domově jsem dostal šanci na nový domov, ale cesta k opravdové rodině byla plná bolesti, nedůvěry a vnitřních bojů. Přesto jsem se rozhodl nevzdat a bojovat za své místo mezi těmi, které jsem si přál nazývat svou rodinou.
Ve dvaadvaceti letech jsem náhodou zjistil, že všechno, co jsem si myslel o svém původu, byla lež. Hledání pravdy mě zavedlo do spletitých rodinných vztahů, kde jsem musel čelit zradě, lžím i vlastní nejistotě. Nakonec jsem musel rozhodnout, kdo vlastně jsem a komu mohu věřit.
Jednoho deštivého večera jsem otevřela dveře a vpustila do svého bytu rodiče své adoptované dcery, kteří žili na ulici. Myslela jsem, že jim dávám druhou šanci, ale brzy jsem zjistila, že minulost se nedá jen tak vymazat. Vše, co jsem považovala za jisté, se začalo hroutit a já musela čelit otázkám, na které jsem nebyla připravená.
Jmenuji se Anička a svůj domov jsem hledala dlouhé roky. Po odchodu maminky jsem žila v dětském domově, kde jsem každý den čekala, že si pro mě přijde. Nakonec jsem našla novou rodinu, ale cesta k ní byla plná bolesti, strachu i naděje.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu otcem, natož otcem malého kluka s autismem, kterého všichni odmítli. Můj příběh je o boji s předsudky, vnitřním strachem a o tom, jak láska dokáže překonat i ty největší překážky. Společně s Honzíkem jsme se museli postavit nejen společnosti, ale i vlastním pochybnostem.
Ve dvaadvaceti letech jsem náhodou objevil, že nejsem tím, kým jsem si celý život myslel. Jednoduché hledání na internetu mi obrátilo svět vzhůru nohama a donutilo mě čelit pravdě o svém původu. Příběh o hledání vlastní identity, rodinných tajemstvích a odvaze postavit se minulosti.
Celý život jsem žila s pocitem, že mi něco chybí – že někde tam venku je člověk, který mi mohl dát odpovědi na otázky, které jsem si nikdy netroufla položit. Po letech pátrání a mlčení ze strany mé adoptivní matky jsem svého biologického otce našla v domově důchodců. Přestože jsme spolu ztratili padesát let, rozhodla jsem se mu dát domov a sobě šanci na nový začátek.
