Jako dítě jsem vyrůstal v paneláku v Brně a nikdy nezapomenu na naši sousedku Zuzku. Byla pořád hladová, její otec pil a já jsem poprvé v životě pocítil bezmoc i touhu pomoci. Dodnes si kladu otázku, jestli jsme mohli udělat víc.
Myslela jsem, že mě čeká obyčejná sobota – rychlý nákup, káva se sousedkou a návrat do prázdného bytu. Ale u pokladny v Albertu mi najednou chyběly peníze a já pocítila tíhu cizích pohledů i vlastní bezmoc. Ten den mi otevřel oči ohledně samoty a zranitelnosti starších lidí, jako jsem já.
Jsem Halina Novotná a můj syn Tomáš se ztrácí ve vlastním manželství, zatímco jeho žena Lucie proměnila jejich byt v nekonečný večírek. Každý den bojuji s pocitem bezmoci a otázkou, zda mám zasáhnout, nebo nechat věci plynout. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná matka, která se bojí o své dítě a zároveň nechce zničit jeho rodinu.
Sedím na studené lavičce v panelákovém schodišti, objímám své dvě děti a v hlavě mi hučí strach i zoufalství. Po letech domácího násilí jsem konečně našla odvahu odejít od manžela, ale místo útočiště u kamarádky jsem narazila na další zavřené dveře. V téhle noci, mezi dětskými vzlyky a svým vlastním tichem, přemýšlím, jestli v tomhle světě existuje místo pro ty, kdo utíkají před temnotou.
Jsem učitelka v mateřské škole a každý den se setkávám s dětmi, jejichž osudy jsou často těžší, než by si kdo myslel. Nejvíce mě zasáhl příběh Viktorky, tiché holčičky, která skrývala hluboké trápení. Pokusila jsem se jí pomoci, ale narazila jsem na překážky, které mě donutily přehodnotit, co vlastně znamená být oporou.
Jmenuji se Marie a jsem matka, která sleduje, jak její syn Tomáš mizí v nešťastném manželství. Moje snaha ho zachránit naráží na hradby mlčení, nepochopení a rodinných konfliktů. Toto je můj příběh o lásce, bezmoci a naději na smíření.
Začalo to obyčejným kbelíkem přezrálých rajčat, který mi přinesla tchyně. Z drobného gesta se rozvinula hádka, která roztrhla naši rodinu a změnila můj pohled na vztahy i samu sebe. V ten den jsem bojovala se studem, bezmocí a touhou ochránit své nejbližší.
Myslela jsem, že mě čeká obyčejná sobota – rychlý nákup v Albertu, káva se sousedkou a návrat do prázdného bytu. Vše se ale změnilo u pokladny, když mi chyběly peníze a pohledy ostatních se proměnily v lavinu odsudků. Ten den mi otevřel oči, jak snadno se člověk může stát neviditelným a bezmocným v uspěchaném světě.
Jednoho rána jsem se probudila a zjistila, že už nikdy neobejmu svého muže tak, jak dřív. Můj manžel Petr se ale nevzdal a rozhodl se naučit něco, co by nikdy nečekal – česat mi vlasy. Náš příběh je o bolesti, bezmoci, ale hlavně o lásce, která překonává i ty největší překážky.
Můj manžel byl kdysi silný a oblíbený muž, ale po mrtvici se stal někým úplně jiným. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, protože ho nedokážu opustit, i když už to není ten člověk, kterého jsem si brala. Přesto hledám sílu pokračovat dál a ptám se sama sebe, co znamená věrnost a láska, když se všechno změní.
Jmenuji se Tomáš Novák a tři roky jsem strávil zavřený v psychiatrické léčebně kvůli záměně identity. Byl jsem obětí systému, který mě nechtěl slyšet, a rodiny, která mi přestala věřit. Dnes se ptám: může se to stát i vám?
Jmenuji se Marie a v osmdesáti letech jsem se ocitla v pasti moderního supermarketu, kde každý krok znamená boj s vlastními silami i nepochopením okolí. Popisuji svůj zápas s nepřístupností regálů, lhostejností personálu a vlastní bezmocí, která mě nutí přemýšlet, zda má stáří v dnešní společnosti ještě nějakou váhu. Tento příběh je voláním po větší ohleduplnosti a pochopení pro starší lidi, kteří se v běžných situacích často cítí neviditelní.
