Chtěli jsme dceři usnadnit život a darovali jí byt po mých rodičích. Místo vděčnosti se mezi námi začaly hromadit napětí a odcizení. Dnes přemýšlím, jestli jsme udělali správné rozhodnutí, nebo jestli jsme si sami pod sebou podřízli větev.
Byla jsem zoufalá, když nám hrozilo, že přijdeme o náš první společný byt kvůli nečekanému zásahu mé tchýně. Vše se zdálo ztracené, dokud jsem nenašla sílu v modlitbě a víře, které nám pomohly překonat rodinné konflikty i vlastní strachy. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila postavit za sebe, svou rodinu a domov.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně postaví před tak těžké rozhodnutí. Když jsem se po mateřské chtěla vrátit do práce, nabídla nám tchyně, že bude hlídat naši dceru, pokud jí dáme všechny úspory a ona převede svůj byt na naši malou Aničku. Všechno se ale rychle zvrtlo a já musela čelit otázce, co je pro naši rodinu opravdu správné.
Celý život mě vychovávala babička Gabriela, byla mi vším. Když se po letech objevila má matka Květoslava, začalo se všechno měnit a já musela čelit otázce, co vlastně znamená rodina a komu patří domov, který jsme s babičkou sdílely. Rozhodla jsem se s babičkou promluvit o převodu bytu na mě, ale netušila jsem, jaké emoce a konflikty tím rozpoutám.
