Jmenuji se Jana a žiji s manželem Petrem a naším čtyřletým synem Matýskem v jednopokojovém bytě, zatímco Petrova matka přenechala prostornější byt jeho mladšímu bratrovi. Každý den bojuji s nedostatkem místa, s pocitem nespravedlnosti a s otázkou, co vlastně znamená rodina. Můj příběh je o bolesti, kompromisech a touze po domově, který by byl skutečně náš.
Můj život se obrátil naruby, když se moje tchyně Jana rozhodla nastěhovat k nám do našeho dvoupokojového bytu na Jižním Městě. Můj manžel Petr nebyl schopný jí odmítnout, a já jsem zůstala sama v boji za svůj klid, soukromí a hranice. Toto je příběh o tom, jak těžké je chránit svůj domov, když rodina nezná hranice.
Jsem Jana, svobodná matka dvou synů, která se snaží udržet naši malou rodinu pohromadě v těsném bytě na pražském sídlišti. Když mi starší syn Marek oznámil, že se chce v devatenácti oženit a přivést svou nastávající zpět k nám domů, roztočil se kolotoč emocí, hádek a nejistot. Bojuji s pocitem selhání, strachem z budoucnosti a otázkou, kde je hranice mezi mateřskou podporou a nutností nechat děti nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Jsem samoživitelka, která se snaží udržet rodinu pohromadě v malém bytě na pražském sídlišti. Můj starší syn, stále student vysoké školy, mě šokuje žádostí, že se chce oženit a nastěhovat svou přítelkyni k nám. Bojuji s pocitem selhání, strachem z budoucnosti a otázkou, kde je hranice mezi podporou a ochranou vlastních dětí.
Vracím se do bytu, který jsem kdysi sdílela se svou sestrou Lenkou a jejím manželem Petrem, a všechno se během pár týdnů rozpadá. Lenka mě obviňuje, že jsem důvodem jejich rozvodu, i když jsem nikdy nechtěla nic víc než mít kde bydlet a být blízko rodiny. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu zničila jejich štěstí, nebo jestli už bylo dávno pryč.
