Jmenuji se Marie a myslela jsem si, že mám život pod kontrolou, dokud můj syn Honzík vážně neonemocněl. Místo podpory jsem našla jen nepochopení a odcizení, dokonce i ve vlastní rodině. Toto je můj příběh o samotě, boji a otázce, kam se poděla empatie, když ji člověk nejvíc potřebuje.
Všechno se zhroutilo během jediného telefonátu s mou matkou, která se vysmívala mému manželovi. Snažím se balancovat mezi láskou ke své rodině, očekáváními své matky a každodenním bojem o přežití s naším synem, který má Downův syndrom. Tento příběh je o bolesti, naději a otázce, co vlastně znamená být rodinou.
Jsem matka, která vždy stála při své dceři, i když její rozhodnutí bolela. Tentokrát ale překročila hranici, kterou už nemohu přehlížet. Musela jsem jí dát na výběr – a teď nevím, jestli jsem udělala správně.
V pátek jsem poprosila svou tchyni Martu, aby pohlídala naše děti, ale její odmítnutí odhalilo hluboké trhliny v naší rodině. Musela jsem čelit pravdě o svém manželovi Petrovi a jeho vztahu k matce. Tento příběh je o zklamání, odvaze a o tom, jak rodinná pouta mohou být zároveň břemenem i záchranou.
Jmenuji se Jana a celý život jsem snila o tom, že své dceři Lucii dopřeji svatbu, na kterou nikdy nezapomene. Když však přišly nečekané finanční potíže, musela jsem peníze určené na její svatební dar použít jinde. Teď stojím před troskami našeho vztahu a ptám se sama sebe, jestli jsem jako matka selhala.
Roky jsem předstírala štěstí kvůli dětem a klidu v rodině, i když jsem věděla o manželových nevěrách. Všechno se změnilo po nehodě, která mě donutila otevřít oči a zjistit, kdo je skutečně mou oporou. Tato bolestná pravda mě přiměla přehodnotit celý svůj život a konečně se rozhodnout, co dál.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička, která se nečekaně ocitla v konfliktu s neústupností svého zetě Lukáše. Touha být nablízku své dceři Aleně a vnukovi Šimonovi mě přivedla až na samou hranici rodinných vztahů. Co začalo jako snaha udržet rodinu pohromadě, se proměnilo v bouři emocí a nečekané následky.
Jmenuji se Andrea a nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy budu žárlit na minulost svého muže. Když mi Marek oznámil, že musí trávit čas se svou bývalou ženou kvůli jejich společné dceři, snažila jsem se být rozumná. Ale když se léto změnilo v nekonečné týdny plné nejistoty a ticha, začala jsem pochybovat o všem, co jsme spolu vybudovali.
Po smrti tatínka jsem si vzala maminku, paní Věru, k sobě domů. Místo očekávané blízkosti a klidu přišly napjaté chvíle, staré rodinné křivdy a nečekaná samota. Musela jsem se postavit nejen své rodině, ale i sama sobě a zjistit, co znamená být dcerou i matkou zároveň.
Můj život se zlomil v okamžiku, kdy jsem slepě věřila v pohádku o dokonalé lásce. Zklamání od kluka, kterého obdivovalo celé město, mě srazilo na dno, ale díky mámě a nečekané lásce jsem našla cestu zpět k sobě. Dnes už vím, že štěstí není v pozlátku, ale v obyčejných chvílích a v přijetí sebe sama.
Celý život jsem dřel v Německu, abych svým třem dětem zajistil lepší budoucnost. Koupil jsem jim byty v Praze, Brně i Plzni, ale když jsem se vrátil domů, zjistil jsem, že pro mě místo nemají. Teď sedím na lavičce před panelákem a přemýšlím, kde jsem udělal chybu.
Jmenuji se Petr a jako ovdovělý otec dvou dětí pracuji každou noc ve fabrice, abychom měli co jíst. Jednoho dne se v našem životě objeví záhadný dárce, který nám přinese nejen materiální pomoc, ale i novou naději. Bojuji s pocitem viny, jestli si takovou pomoc vůbec zasloužím, a ptám se sám sebe, jestli je to dar osudu, nebo jen krutý žert.
