Jmenuji se Eliška a celý život jsem žila pro druhé, až jsem zapomněla žít pro sebe. Vdala jsem se mladá, ne z lásky, ale z povinnosti, a když mě po letech manžel opustil, zůstala jsem sama a ztracená. Teď hledám odpověď na otázku, jestli ještě někdy najdu smysl a štěstí.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi manžel oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět, ale zároveň jsem si vzpomněla na radu své maminky, která mi kdysi říkala, že člověk musí znát svou hodnotu. Příběh o zradě, rodinných konfliktech a hledání vlastní síly v těžkých časech.
Jedno sobotní ráno jsem našla pod výcieračkou obálku se svým jménem. Uvnitř bylo jen jedno foto – můj manžel Tomáš s cizím dítětem v náručí. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a musela jsem čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Jmenuji se Petr a po smrti své ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, všechno se zhroutilo kvůli jedné neuvážené větě mé snoubenky. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mým dětem.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla jí s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jmenuji se Anna Novotná a nikdy nezapomenu na noc, kdy mi květované šaty změnily život. Místo tance a smíchu jsem stála v dešti před školou, zatímco mi slzy stékaly po tváři. Ten večer jsem pochopila, jak moc dokáže nespravedlnost bolet, ale i to, že rodina a přátelé jsou tím největším opěrným bodem.
Jmenuji se Klára Novotná a celý život mě pronásledovala slova mé vlastní matky, která mě po porodu nazvala „obyčejnou“. Dlouhá léta jsem bojovala s pocitem méněcennosti, až jsem se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a ukázat všem, že krása není jen otázkou vzhledu. Můj příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak jsem našla sebevědomí navzdory rodinným konfliktům i předsudkům okolí.
Jedné deštivé noci jsem jako strážník v malém českém městě zachraňoval jezevce, který uvízl v plotě panelákového dvora. Během zásahu jsem se musel vypořádat nejen s nebezpečím, ale i s nepochopením sousedů a vlastními pochybnostmi o smyslu své práce. Tento zážitek mi navždy změnil pohled na odvahu, soucit i vztahy mezi lidmi.
Ve svých třiašedesáti jsem se znovu zamilovala, ale místo radosti mě čekalo odsouzení od vlastních dětí. Musela jsem čelit jejich výčitkám, studu a vlastnímu strachu, jestli mám právo být šťastná. Tento příběh je o odvaze žít podle sebe navzdory očekáváním okolí.
Jmenuji se Matěj a narodil jsem se bez uší. Celý život jsem bojoval s tichem, nepochopením a pohledy okolí, až mi jednoho dne čeští lékaři nabídli šanci slyšet svět poprvé. Můj příběh je o bolesti, naději, rodinných konfliktech i zázraku moderní medicíny.
Celý život jsem snila o tom, že budu mít rodinu pohromadě. Když se můj syn Vilém s manželkou nastěhovali do sousedního domu, věřila jsem, že začíná nejšťastnější období mého života. Jenže pak jsem zjistila, jaká je jeho žena ve skutečnosti, a všechno se obrátilo naruby.
Vždycky jsem si představovala dokonalý život v krásném domě s usměvavou rodinou. Místo toho jsem skončila v rozpadajícím se domě na okraji Prahy s dcerou, která mi každý den obrací život vzhůru nohama. Přesto jsem právě díky těmto nečekaným zkouškám našla skutečné štěstí a lásku.
