Všechno začalo jedním telefonátem od mámy, který jsem poprvé v životě odmítla. Vyrůstala jsem na vesnici, ale srdcem jsem vždycky patřila do města – a teď, když mám konečně svůj život, rodina mě chce vtáhnout zpět. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je postavit se vlastní rodině a najít odvahu žít podle sebe.
Jmenuji se Klára a v devětadvaceti letech mi táta řekl, že nejsem schopná žít sama. Jeho slova mě zasáhla víc, než bych čekala, a přiměla mě bojovat za svou nezávislost. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní rodině a dokázat, že na to mám.
Jmenuji se Petr a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu muset řešit, jak můj vlastní syn podvádí a vyhýbá se škole. Když jsem zjistil pravdu, rozhodl jsem se, že mu ukážu hodnotu práce a odpovědnosti – i za cenu, že to rozbouří naši rodinu i okolí. Tento příběh je o tom, jak těžké je být rodičem, když chcete svému dítěti opravdu pomoci.
Celý život jsem žila ve stínu otcových očekávání, až jednoho dne při čtení závěti vyšlo najevo, že mám nevlastního bratra, o kterém jsem nikdy neslyšela. Najednou jsem musela čelit nejen zradě a lžím, ale i vlastnímu strachu z neznámého. Tato cesta mě donutila přehodnotit, co pro mě rodina skutečně znamená.
Čtyři roky jsem nesla tíhu domácnosti na svých bedrech, zatímco můj manžel Petr, o osm let starší, se vyhýbal odpovědnosti. Dnes jsem poprvé prolomila mlčení a požádala ho o finanční pomoc. V tom okamžiku se rozpadl nejen náš vztah, ale i moje představa o lásce a rodině.
Jmenuji se Petra a poslední rok mého života se točí kolem neustálých stížností mé maminky, která odešla do důchodu. Snažím se vybalancovat péči o vlastní rodinu, práci a její nekonečné výčitky, že na ni nemám čas. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle kolotoči ztrácí.
Moje žena Jana mě opustila a nechala mi na krku tři malé děti. Musel jsem se naučit být mámou i tátou zároveň, bojovat s předsudky i vlastními pochybnostmi. Přesto jsem nikdy nelitoval, protože děti jsou to jediné, co mi dává smysl.
Jmenuji se Tereza a vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině. Můj život se navždy změnil, když do něj vstoupil nevlastní otec Petr, který mi dal lásku a oporu, jakou jsem od vlastního otce nikdy nezažila. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy říct „děkuji“ těm, kteří si to nejvíc zaslouží.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže rodina člověka zranit. Můj muž Petr vždy upřednostňoval svou matku před námi, jeho vlastní rodinou, a já se cítila opuštěná a zrazená. Teprve víra a modlitba mi pomohly najít sílu postavit se za sebe i naše děti.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města, a moje jediná dcera mě obvinila, že jí nedávám tolik peněz jako její bohatí tchánovci. Vždycky jsem jí chtěla dát to nejlepší, ale naše životní situace je úplně jiná. Teď stojím před otázkou, jestli je láska a oběť matky opravdu méně než peníze.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti rozčílil. Můj výbuch spustil vlnu hádek, výčitek a rodinných konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co vlastně v životě znamená láska a uznání. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a co vlastně od druhých očekávám.
