Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže rodina člověka zranit. Můj muž Petr vždy upřednostňoval svou matku před námi, jeho vlastní rodinou, a já se cítila opuštěná a zrazená. Teprve víra a modlitba mi pomohly najít sílu postavit se za sebe i naše děti.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města, a moje jediná dcera mě obvinila, že jí nedávám tolik peněz jako její bohatí tchánovci. Vždycky jsem jí chtěla dát to nejlepší, ale naše životní situace je úplně jiná. Teď stojím před otázkou, jestli je láska a oběť matky opravdu méně než peníze.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti rozčílil. Můj výbuch spustil vlnu hádek, výčitek a rodinných konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co vlastně v životě znamená láska a uznání. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a co vlastně od druhých očekávám.
Jmenuji se Tereza a můj život se rozpadl v den, kdy mě vlastní rodina odmítla kvůli mé víře. Prošla jsem temnotou samoty, ale modlitba a víra mi daly sílu postavit se znovu na nohy. Dnes vím, že odpuštění je těžké, ale možné – a možná právě v tom je největší zázrak.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
Jednoho večera se mi zhroutil svět, když mi můj vlastní syn Petr oznámil, že mě vydírá kvůli podílu na našem domě. V zoufalství jsem hledala oporu ve víře a modlitbě, abych překonala bolest zrady a našla cestu ke smíření. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila odpouštět a znovu věřit v rodinu, i když mě vlastní krev zradila.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem hledala lásku své matky, která pro mě byla spíš cizí paní než rodičem. Po letech ticha a odcizení jsem jí řekla, že ode mě může čekat jen narozeninový dárek – nic víc. V tomto příběhu popisuji, jaké to je vyrůstat bez mateřské lásky a jak těžké je najít v sobě odpuštění.
Jedné deštivé noci v motelu na okraji Plzně jsem s kamarádkou Lenkou objevila pod postelí poklop, který nás zavedl do temného podzemí. To, co jsme tam našly, navždy změnilo můj pohled na vlastní rodinu i na to, komu lze věřit. Příběh o zradě, strachu a odvaze říct pravdu, i když to znamená rozbít vlastní svět.
Ve svých šedesáti jsem si užívala klid po rozvodu s Karlem, ale když mi jednoho deštivého večera zavolal, že je nemocný a nemá kam jít, musela jsem čelit minulosti. Naše děti, Honza a Andrea, byly rozpolcené – staré rány se otevřely, ale společně jsme hledali cestu ke smíření. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak může rodina najít sílu i v těch nejnečekanějších chvílích.
Jmenuji se Klára a žiji v jednom domě s rodinou svého bratra, kde se každý den střetávají naše rozdílné světy. Zatímco oni si dopřávají luxus a uzavírají se před námi, já s mámou počítáme každou korunu a večeříme obyčejnou ovesnou kaši. Tento příběh je o bolesti, závisti, ale i o hledání spravedlnosti a lidské důstojnosti.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se moje manželství stane terčem posměchu na internetu. Když jsem veřejně sdílel fotku se svou ženou Jitkou, spustila se lavina krutých komentářů o jejím vzhledu. Musel jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo se postavím za naši lásku a čest své ženy.
