Od osmnácti jsem musela platit tátovi nájem za svůj vlastní pokoj. Teď, když je starý a nemá peníze, očekává, že se o něj postarám. V tomhle příběhu přemýšlím, co pro mě znamená rodina, povinnost a odpuštění v české realitě.
Od dětství jsem vedla dceru k tomu, aby si zajistila lepší život, než jsem měla já. Když se provdala za bohatého, ale chladného muže, myslela jsem, že je konečně v bezpečí. Teď chce všechno zahodit a já se bojím, že přijde o jedinou šanci na štěstí, kterou kdy dostane.
Jmenuji se Petr a nikdy jsem si nemyslel, že budu muset bojovat o právo být otcem vlastního syna. Když mi máma dala kruté ultimátum – buď ona, nebo můj syn Matěj – zhroutil se mi svět. Přesto jsem věděl, že svého syna nikdy neopustím, i kdybych měl přijít o všechno ostatní.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejvíc mě zasáhlo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Celý život jsem věřila, že jméno je klíčem k naší rodinné historii. Když můj syn odmítl pojmenovat svého syna po mém otci, cítila jsem bolest a zradu. Tato zpověď je mým pokusem pochopit, kde končí tradice a začíná právo na vlastní volbu.
Můj manžel mě bez důkazů obvinil z nevěry a opustil mě i našeho syna. Vyprávím o tom, jak jsem se musela postavit čelem k pomluvám, odsouzení a vlastní nejistotě v české realitě. Přemýšlím, jestli ještě někdy dokážu někomu věřit – a hlavně sama sobě.
Můj život vypadal zvenčí bezchybný, ale doma jsem žila ve stínu manželovy kontroly. Roky jsem se bála ozvat, až jsem se jednoho dne rozhodla postavit sama za sebe. Toto je příběh o odvaze, ztrátě a hledání vlastní hodnoty.
Jsem Lucie a celý můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem porodila svou dceru. Toužila jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla, ale místo obdivu jsem čelila kritice a nepochopení. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když vaše volby rozdělují rodinu i společnost.
Jmenuji se Eliška a v tomto příběhu popisuji, jak jsem se rozhodla zůstat bezdětná a jakou vlnu nepochopení a odsouzení to vyvolalo v mé rodině. Otevřeně sdílím bolestné rozhovory s rodiči i sourozenci, kteří mě považují za sobeckou, a popisuji, jak těžké je v české společnosti obhájit právo na vlastní životní cestu. Přesto věřím, že moje volba má smysl a že nejsem sama.
Jmenuji se Martin a celý život jsem se snažil být tím správným mužem – pracovitým, spolehlivým, laskavým. Přesto jsem vždy sledoval, jak ženy, které jsem obdivoval, dávají přednost mužům, kteří jim často ubližují nebo je berou na lehkou váhu. V zoufalství jsem se obrátil na svého starého přítele, pana Procházku, abych pochopil, proč je láska tak nespravedlivá.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se budu muset hádat o to, kdo doma vynese koš. Můj syn si vzal ženu, která odmítá tradiční rozdělení rolí, a já se s tím neumím smířit. Všechno, co jsem celý život považovala za samozřejmé, je najednou špatně – a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo v nich.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva u sousedky změní můj pohled na vlastní rodinu. Můj syn Karel si vzal Kláru, která trvá na rovnosti v domácnosti, což v naší tradiční rodině vyvolalo bouři emocí. Tento příběh je o tom, jak jsme se učili přijímat nové pořádky, bojovali s předsudky a hledali cestu ke štěstí.
