Od dětství jsem slýchala, že kluci přicházejí a odcházejí, ale já si vzala svou první lásku. Společně jsme postavili dům vedle rodičů, což vyvolalo vlnu očekávání a drbů v sousedství. Když se ukázalo, že naše plány jsou jiné než ty, které si všichni vysnili, začaly se dít věci, které jsem nikdy nečekala.
Jmenuji se Josef Novotný, je mi 91 let a před týdnem jsem si vzal ženu, kterou jsem celý život miloval. Naše cesta byla plná překážek – rodinných předsudků, strachu i času samotného. Vyprávím, jak jsme se po letech znovu našli a dokázali, že štěstí nezná věk.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti manželky jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v nejtemnější chvíli se ukázalo, že v lidech je víc dobra, než jsem si kdy dokázal představit.
Všechno začalo nevinně – chtěli jsme s manželem trochu klidu a děti poslat na víkend k babičce. Jenže náš nejmladší syn Honzík se tam necítil dobře a jeho zoufalá prosba, abychom ho vzali domů, nám otevřela oči. Ten víkend nás naučil, jak důležité je naslouchat dětem a nebrat jejich pocity na lehkou váhu.
Jmenuji se Bohumil a s manželkou Eliškou jsme celý život budovali náš malý ráj na zahradě. Teď, když nám síly ubývají, se naše děti a vnoučata objevují jen tehdy, když něco potřebují. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi touhou po rodinné blízkosti a pocitem, že jsme pro ostatní jen bankomat.
Jmenuji se Jana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl opustit náš domov a přestěhovat se na starou rodinnou chatu, což ve mně vyvolává strach, smutek i vztek. Bojuji s pocitem viny, že jsem selhala jako matka, a zároveň se snažím pochopit jeho touhu po svobodě.
Po smrti babičky Anny se naše rodina rozpadla. Nikdo nečekal, že by si děda Karel ve svých dvaasedmdesáti letech našel novou lásku – sousedku Marii. Jejich vztah nás nejdřív rozdělil, ale nakonec jsme díky němu objevili nové hodnoty a sílu rodiny.
Jednoho letního večera jsem stál u grilu, když se mi rozpadl celý svět. Můj otec, kdysi hrdina našich rodinných setkání, se propadl do závislosti a já musel najít sílu postavit se nejen jemu, ale i sobě. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že budu mít šest dětí. Po smrti souseda Karla jsem stála před rozhodnutím, které změnilo život nejen mně, ale i mým dětem a dvěma osiřelým sourozencům. Tento příběh je o odvaze, strachu, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být skutečně laskavý.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Celý život jsem obětovala svým dětem, ale teď, když mě nejvíc potřebuju, jsem na všechno sama. Zoufalství mě dohnalo k tomu, abych jim pohrozila prodejem domu, pokud mi nezačnou pomáhat. V srdci cítím bolest, v hlavě mám tisíc otázek – jak jsme se sem dostali?
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
