Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti manželky jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v nejtemnější chvíli se ukázalo, že v lidech je víc dobra, než jsem si kdy dokázal představit.
Všechno začalo nevinně – chtěli jsme s manželem trochu klidu a děti poslat na víkend k babičce. Jenže náš nejmladší syn Honzík se tam necítil dobře a jeho zoufalá prosba, abychom ho vzali domů, nám otevřela oči. Ten víkend nás naučil, jak důležité je naslouchat dětem a nebrat jejich pocity na lehkou váhu.
Jmenuji se Bohumil a s manželkou Eliškou jsme celý život budovali náš malý ráj na zahradě. Teď, když nám síly ubývají, se naše děti a vnoučata objevují jen tehdy, když něco potřebují. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi touhou po rodinné blízkosti a pocitem, že jsme pro ostatní jen bankomat.
Jmenuji se Jana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl opustit náš domov a přestěhovat se na starou rodinnou chatu, což ve mně vyvolává strach, smutek i vztek. Bojuji s pocitem viny, že jsem selhala jako matka, a zároveň se snažím pochopit jeho touhu po svobodě.
Po smrti babičky Anny se naše rodina rozpadla. Nikdo nečekal, že by si děda Karel ve svých dvaasedmdesáti letech našel novou lásku – sousedku Marii. Jejich vztah nás nejdřív rozdělil, ale nakonec jsme díky němu objevili nové hodnoty a sílu rodiny.
Jednoho letního večera jsem stál u grilu, když se mi rozpadl celý svět. Můj otec, kdysi hrdina našich rodinných setkání, se propadl do závislosti a já musel najít sílu postavit se nejen jemu, ale i sobě. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že budu mít šest dětí. Po smrti souseda Karla jsem stála před rozhodnutím, které změnilo život nejen mně, ale i mým dětem a dvěma osiřelým sourozencům. Tento příběh je o odvaze, strachu, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být skutečně laskavý.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Celý život jsem obětovala svým dětem, ale teď, když mě nejvíc potřebuju, jsem na všechno sama. Zoufalství mě dohnalo k tomu, abych jim pohrozila prodejem domu, pokud mi nezačnou pomáhat. V srdci cítím bolest, v hlavě mám tisíc otázek – jak jsme se sem dostali?
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi převrátil život naruby. Můj syn Ondřej chtěl zpět náš starý pozemek, kde jsem jako dítě prožívala nejšťastnější chvíle, ale jeho snaha otevřela staré rány a rodinné spory, které jsme nikdy doopravdy nevyřešili. Teď stojím před otázkou, zda je minulost opravdu možné získat zpět, nebo jestli nás její stíny budou pronásledovat navždy.
Můj život se obrátil naruby, když jsme s manželem téměř dokončili rekonstrukci našeho vysněného domu na venkově. Naše dcera Klára však měla úplně jiné představy o své budoucnosti a postavila nás před rozhodnutí, které otřáslo základy celé rodiny. V příběhu se otevírá otázka, zda je možné najít kompromis mezi vlastními sny a štěstím těch, které milujeme.
