Jmenuji se Petra a poslední měsíce žiju ve stínu sousedky, která neustále překračuje naše hranice. Každý den se objevuje u našich dveří, žádá o věci, a já nevím, jak jí říct dost, aniž bych ohrozila přátelství našich dětí. V tomto příběhu popisuji svůj boj s pocitem viny, strachem z konfliktu a snahou najít odvahu postavit se za sebe.
Jmenuji se Marek a s mou sestrou Terezou jsme celý život přemýšleli, jak poděkovat naší mamince Janě za její nekonečné oběti. Jako samoživitelka pracovala v kantýně v našem malém městě a nikdy si nestěžovala, i když byla vyčerpaná. Náš příběh je o cestě za vděčností, která nás oba změnila a přinesla nečekané rozuzlení.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme se museli rozloučit s naší dvouletou dcerkou Aničkou. Její život skončil náhle po tragické nehodě, ale její srdce a další orgány zachránily jiné děti. Vzpomínka na poslední chvíle, kdy jí sestřičky zpívaly ukolébavku, mě bude provázet navždy.
Všechno začalo v práci, kde jsem se zamilovala do kolegy Honzy. Naše láska byla intenzivní, ale pod povrchem se skrývaly problémy, které jsem nechtěla vidět. Až setkání s jeho matkou paní Novotnou mi otevřelo oči a zachránilo mě před životem plným lží a bolesti.
Jednoho večera jsem stála v kuchyni a slyšela, jak se za mnou zavírají dveře – moje dcera Lenka odcházela, aniž by se rozloučila. Její změna chování, odcizení a vliv jejího manžela mě drtily, až jsem se obrátila k víře a modlitbě, abych našla sílu dál žít. Tento příběh vypráví o bolesti, naději a o tom, jak jsme se jako rodina snažili najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Lenka a nikdy jsem si nemyslela, že mi jedno obyčejné odpoledne na hasičské stanici změní život. Když jsem uslyšela zoufalý pláč miminka, neváhala jsem ani vteřinu a vzala ho do náruče, i když jsem sama nikdy matkou nebyla. Ten den se mi otevřely staré rány, ale také jsem zažila nečekané uznání od svého velitele a musela čelit pravdě o vlastní rodině.
