Moje vnučka mi jednou položila otázku, která mi roztrhla srdce. V tom okamžiku jsem si musela přiznat pravdu o svém životě, o samotě, ztrátě a o tom, jak těžké je najít znovu radost. Příběh o rodinných konfliktech, nevyřčených bolestech a hledání světla v temnotě.
Jmenuji se Jana. Můj život se rozpadl na kusy, když můj syn Matěj onemocněl, a místo podpory jsem narazila na zeď mlčení a nepochopení, dokonce i od vlastní rodiny. Toto je můj výkřik do ticha, ale i naděje, že někdo uslyší ten křik, který zůstává v mnoha českých domácnostech nevysloven.
Nikdy bych nevěřil, že jeden rozchod mě donutí změnit celý svůj život. Po letech přehlížení vlastního zdraví a utápění se v jídle jsem musel čelit pravdě – a začít znovu. Dnes vyprávím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediný, kdo se někdy cítil na dně.
Jednoho večera mi manžel řekl, že celý den nic nedělám, protože jsem „jen“ doma s naším synem. Tyto slova mě zasáhla hluboko a otevřela bolest, kterou jsem dlouho skrývala. Vyprávím svůj příběh o osamělosti, nepochopení a touze po uznání.
Jmenuji se Hana a vyprávím o létě, kdy jsem si myslela, že je moje dcera v bezpečí, zatímco ve skutečnosti bojovala s démony, o kterých jsem neměla tušení. Bylo to období plné hádek, mlčení a zoufalé snahy pochopit, kde jsme se jako rodina ztratily. Tato zkušenost mě naučila, jak hluboké mohou být propasti mezi rodičem a dítětem a jak těžké je najít cestu zpět.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může člověk klesnout, než znovu najde cestu ke světlu. Po ztrátě práce a rozpadu rodiny jsem se ocitla na dně, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem objevila sílu v modlitbě a víře v Boha. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila znovu věřit – nejen v Boha, ale i sama v sebe.
Jmenuji se Eva a můj příběh začíná v mrazivém listopadovém ránu, kdy jsem zaslechla, jak máma říká, že můj syn Matěj je jen přítěž. Po ztrátě práce po mateřské jsem každý den bojovala s hledáním zaměstnání a místem ve školce v Praze. Mezi zoufalým pátráním po práci, rodinnými konflikty a narůstajícími pochybnostmi jsem začala přemýšlet, jestli jsem vůbec měla přivést dítě na svět.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že se naše rodina ocitne na pokraji rozpadu kvůli trápení mé vnučky Kláry. Když už jsem nevěděla, jak jí pomoci, obrátila jsem se k modlitbě a víře, které mi daly sílu čelit bezmoci i rozdělené rodině. Tento příběh je o tom, jak jsem hledala odpovědi v tichu kostela a jak nás víra nakonec spojila.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže mlčení a pýcha rozbít rodinu. Když jsem se po porodu ocitla na dně, místo podpory jsem zažila zradu od těch nejbližších. Můj příběh je o tom, jak těžké je přiznat si slabost a požádat o pomoc, když vás vlastní rodina nechá na holičkách.
