Jmenuji se Petr a stojím před nejbolestivějším rozhodnutím svého života. Moje děti z prvního manželství mi dávají najevo, že novou ženu v mém životě nikdy nepřijmou, a já se zmítám mezi láskou k nim a touhou po novém začátku. Tento příběh je o tom, jak hluboké mohou být rodinné rány a jak těžké je najít cestu ke štěstí, když musíte volit mezi srdcem a povinností.
Nikdy nezapomenu na to odpoledne, kdy jsem si šla vyzvednout děti od své tchyně. Její posedlost šetřením mě vždycky rozčilovala, ale tentokrát zašla příliš daleko. Tahle zkušenost mi otevřela oči a donutila mě přehodnotit, kde jsou hranice v rodině a co už je prostě moc.
Šest let jsem žila s pocitem, že jsem pro svého vnuka cizí člověk. Teď, když mě snacha potřebuje, mám být najednou rodina? Příběh o bolesti, nepochopení a touze po smíření.
Jmenuji se Lucie a už dlouhé měsíce ve mně narůstá frustrace z toho, jak se děti mé švagrové chovají k mé dceři Emě. Vždycky jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale teď mám pocit, že chránit vlastní dítě je důležitější než zachovat klid v rodině. Bojím se, že když budu dál mlčet, ztratím nejen respekt své dcery, ale i samu sebe.
Všechno začalo jedním obyčejným jablkem, které jsem nechala na stole pro svou dceru Aničku. Můj manžel Petr se rozhodl udělat z toho legraci, ale místo smíchu přišla hádka, která odhalila hlubší problémy v našem manželství. Teď přemýšlím, jestli může být obyčejné pokušení začátkem konce.
Stojím v kuchyni, ruce se mi třesou, když slyším, jak můj manžel Petr přiznává nevěru. Naše děti, Tereza a Matěj, jsou v pokoji vedle a já nevím, jestli mám chránit jejich svět před pravdou, nebo je nechat, aby si sami udělali obrázek. V té chvíli se mi život rozpadá pod rukama a já musím rozhodnout, jakou cestou se vydat.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti mé ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v těch nejtemnějších chvílích se ukázalo, že i cizí lidé dokážou být rodinou.
Jmenuji se Petr a po smrti své ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, všechno se zhroutilo kvůli jedné neuvážené větě mé snoubenky. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mým dětem.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy se mi narodila dcera Markétka – dítě, které v očích nosilo staletou moudrost. Její pohledy a gesta připomínaly mého zesnulého dědečka, což v naší rodině otevřelo staré rány i nevyřčená tajemství. Příběh o tom, jak jeden malý človíček dokázal změnit celý náš pohled na minulost i budoucnost.
Jmenuji se Lucie a žiji v malém městě na Vysočině. Mám desetiletou dceru Aničku z prvního manželství a pětiletého syna Matýska s mým současným mužem Petrem. Příběh vypráví o tom, jak mě rodinné tradice Petrovy rodiny postavily před těžkou volbu, když začaly ohrožovat vztahy mezi mými dětmi.
Jmenuji se Nora a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přišla pro svou dceru Valentýnu k bývalému manželovi a uslyšela ten zoufalý křik. To, co jsem spatřila za dveřmi, mi navždy změnilo život a donutilo mě bojovat za pravdu i proti vlastní rodině. Příběh o mateřské lásce, strachu a odvaze postavit se tomu, co nechceme vidět.
Jmenuji se Eva Novotná a právě jsem zjistila, že můj manžel Petr má už několik měsíců poměr. Naše dvě děti, Tereza a Matěj, jsou uprostřed našeho rodinného rozkladu a já nevím, jestli mám zasáhnout a chránit je, nebo jim dovolit, aby si samy utvořily názor. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, zatímco se naše rodina rozpadá před očima.
