Jmenuji se Jana a můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy můj manžel Petr přivedl domů svého sedmiletého syna, o kterém jsem do té doby neměla ani tušení. Najednou jsem musela čelit nejen jeho minulosti, ale i svým vlastním nejistotám a strachu, že náš vztah už nikdy nebude jako dřív. Vše, co jsem považovala za jisté, se rozpadlo během jednoho večera a já teď stojím na rozcestí, nevědouc, jak dál.
Když naše stará chůva odešla, museli jsme rychle najít náhradu. Nová chůva byla s dětmi skvělá, ale její chování vůči mému manželovi mě začalo znepokojovat. Stojím před těžkým rozhodnutím – mám ji propustit, nebo riskovat rozpad rodiny?
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jeden okamžik na fotbalovém hřišti změní celý můj život. Můj dvouletý syn Matýsek vběhl během zápasu mezi hráče a já, bez přemýšlení, jsem se za ním rozběhla. To, co následovalo, mi převrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet o tom, jak snadno se může stát terčem veřejného soudu.
Večer, kdy jsem se vrátila domů pozdě z práce a našla své děti hladové a zklamané, mi navždy změnil pohled na mateřství. V příběhu popisuji svůj boj o přežití, vinu i lásku, která mě drží nad vodou. Otevřeně sdílím své pochybnosti a bolest, ale i naději, že jednou mé děti pochopí, proč jsem musela tolik obětovat.
Jsem Karel, je mi pětatřicet a nikdy bych nevěřil, že mě vlastní máma odstaví kvůli bývalé ženě a dětem. Všechno se změnilo v jediném odpoledni, kdy jsem přišel domů a zjistil, že už vlastně nemám kam jít. Teď stojím před otázkou, jestli je rodina opravdu to nejdůležitější, nebo jestli jsem jen další oběť cizího soucitu.
Jsem Lucie a posledních šest měsíců žiju v tichu, které se rozprostřelo mezi mou rodinou a mojí tchyní. Moje děti se ptají, proč babička už nechodí, a já sama nevím, co jim odpovědět. V tomhle příběhu hledám odpovědi, které možná nikdy nepřijdou, a sdílím bolest i naději, že se jednou všechno vysvětlí.
Pět let po rozchodu s manželem píšu dopis jeho bývalé milence. Ohlížím se zpět na bolest, zradu i sílu, kterou jsem musela najít kvůli dětem i sobě. Přemýšlím, co vlastně znamená odpustit a jestli je možné opravdu zapomenout.
Všechno začalo nevinně, ale brzy se z toho stala noční můra. Moje nejlepší kamarádka Jana se po narození své dcery změnila a já jsem najednou byla jen kulisou v jejím světě mateřství. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné zachránit přátelství, když jeden člověk zapomene, že i ostatní mají své životy.
Jmenuji se Nora a nikdy bych nevěřila, že jeden rodinný víkend dokáže převrátit náš život naruby. S manželem Petrem a dcerami Viktorkou a Eliškou jsme se těšili na návštěvu u mé sestry, ale místo pohody nás čekalo ponížení a hádky. Teď stojím před otázkou: Má smysl udržovat rodinné vztahy za každou cenu?
Jednoho rána jsem se rozhodla navštívit svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii bez ohlášení. To, co jsem u nich doma viděla, mě donutilo přehodnotit vlastní předsudky o mateřství a rodinném životě. Příběh o nepochopení, únavě a hledání vzájemné podpory.
V porodnici jsem zažila nejhorší chvíle svého života, když se můj syn Matěj narodil bez tepu. Zoufalství, strach i naděje se střídaly v minutách, které mi připadaly jako věčnost. Dnes už vím, že opravdové zázraky se dějí i u nás a že rodina je to nejcennější, co máme.
Všechno začalo nevinně – chtěli jsme s manželem trochu klidu a děti poslat na víkend k babičce. Jenže náš nejmladší syn Honzík se tam necítil dobře a jeho zoufalá prosba, abychom ho vzali domů, nám otevřela oči. Ten víkend nás naučil, jak důležité je naslouchat dětem a nebrat jejich pocity na lehkou váhu.
