Jmenuji se Tomáš a celý život jsem hledal svého otce, kterého jsem nikdy pořádně nepoznal. Moje matka Jana mě vychovávala sama a nikdy nepochopila, proč toužím po vztahu s Markem, svým biologickým otcem. Tento příběh je o bolesti, nedorozumění a touze po rodině, která nikdy nebyla úplná.
Jmenuji se Ivana a v sedmnácti letech jsem se stala matkou. V tomto příběhu vás provedu bouřemi svého dospívání: hádkami s rodiči, ztrátou přátel a hledáním sebe sama mezi plenami a odpovědností, kterou jsem si nevybrala. Je to upřímná zpověď o lásce, selhání a naději ve společnosti, která mladým matkám neodpouští.
Vždycky jsem věřila, že láska dokáže překonat všechno, i když nejste pokrevně spříznění. Když jsem přijala do rodiny Janu, doufala jsem, že jí dám domov, který nikdy neměla. Ale jednoho dne se všechno zhroutilo a já musela čelit pravdě o sobě, o ní i o tom, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho lednového rána jsem se dozvěděl, že máma má rakovinu. Najednou jsem musel být tím silným, který drží naši rodinu pohromadě, i když jsem sám měl strach a nevěděl, co bude dál. Tohle je můj příběh o bolesti, bezmoci, ale i o tom, jak jsem se naučil hledat světlo v temnotě.
Píšu tyto řádky s těžkým srdcem po další hádce s mojí dcerou. Nedokážu se smířit s tím, že ji ztrácím a že její život ovlivňuje někdo jiný. S manželem se snažíme pochopit, ale každý den je to těžší.
Jmenuji se Alena a v tomto příběhu vyprávím o tom, jak jsem se v Praze snažila pomáhat svému dospělému synovi Tomášovi, ale postupně jsem si uvědomila, že moje láska a podpora mu možná víc škodí než prospívají. Rodinné napětí narůstá, když se s manželem Petrem nemůžeme shodnout na tom, kde je hranice mezi pomocí a umožňováním. Je to příběh o bolestivých rozhodnutích, výčitkách a hledání odvahy nechat dítě dospět.
Jmenuji se Lucie a tohle je příběh o tom, jak jsem jedním školním úkolem roztrhla ticho, které dusilo naši rodinu. Otevřela jsem srdce a popsala pravdu o tátově závislosti na alkoholu, což změnilo nejen nás doma, ale i pohled mnoha lidí kolem. Je to příběh o bolesti, studu, naději a lásce v jedné pražské rodině.
Jmenuji se Iva a vyrůstala jsem v Praze pod dohledem své matky, která mě svou láskou často dusila. Vyprávím o naší největší hádce, útěku z domova a cestě ke smíření, během které jsem konečně našla svůj hlas a máma se naučila pustit. Chtěla jsem jen, aby mě viděla jako dospělou ženu, ne jako dítě, které je třeba pořád chránit.
V šestnácti jsem zjistila, že čekám dítě, a svět se mi obrátil vzhůru nohama. Prošla jsem si zradou, strachem i samotou, ale také jsem objevila sílu, o které jsem neměla tušení. Toto je můj boj s předsudky, rodinnými konflikty a hledáním vlastní cesty k dospělosti.
V okamžiku, kdy se moji rodiče rozváděli, jsem byla postavena před nemožnou volbu – s kým zůstat. Skrze slzy, hádky a ticho jsem hledala odpověď, která by nezlomila mé srdce ani jednoho z nich. Tato zpověď je o bolesti, víře a odvaze odpustit.
Jmenuji se Tomáš a vyrůstal jsem v rodině, kde se rodiče neustále hádali a nakonec se rozvedli. Všechno se změnilo jednoho večera, kdy jsem už nevěděl, kam patřím, a začal jsem hledat útěchu v modlitbě a víře. Tahle cesta mě naučila, že i v největším chaosu lze najít klid – ale cesta k němu je plná bolesti, pochybností i malých vítězství.
V okamžiku, kdy jsem slyšela, jak se Tim a Markova dcera Lucie opět hádají, jsem věděla, že už to takhle dál nejde. Mark navrhl, aby Tim na čas odešel k mým rodičům do Jablonce, což mě zlomilo, ale souhlasila jsem. V tomto příběhu popisuji bolestné následky našeho rozhodnutí a jak hluboko může zasáhnout konflikt v patchworkové rodině.
