Jmenuji se Jana a žiji v malém bytě na okraji Brna se svým mužem Petrem a synem Matýskem, který má Downův syndrom. Moje matka, paní Libuše, žije v luxusu a nikdy mi nezapomene připomenout, že můj muž není podle jejích představ dost úspěšný. Tato zpověď je o tom, jak bolí, když místo podpory od rodiny dostáváte jen výčitky, a o tom, zda je láska skutečně dost silná, když vás vlastní matka odsuzuje.
Všechno se zhroutilo během jediného telefonátu s mou matkou, která se vysmívala mému manželovi. Snažím se balancovat mezi láskou ke své rodině, očekáváními své matky a každodenním bojem o přežití s naším synem, který má Downův syndrom. Tento příběh je o bolesti, naději a otázce, co vlastně znamená být rodinou.
Jsem Jana a celý život jsem bojovala s tím, že moje matka nikdy neuznala mé volby. Teď, když mám syna s Downovým syndromem a manžela, který se snaží, jak může, mě matka neustále ponižuje a srovnává s vlastním pohodlným životem. Její slova mě bolí víc než jakýkoli nedostatek peněz.
