Celý život mě pronásleduje vina, že jsem svého syna opustila kvůli práci v zahraničí. Když jsem se po letech vrátila, doufala jsem, že mi odpustí, ale místo toho jsem slyšela jen chladná slova. Dnes se ptám sama sebe: Je možné napravit chyby minulosti?
Jmenuji se Alena. Roky jsem pracovala jako pečovatelka v Rakousku, abych svým dětem a manželovi zajistila lepší život. Když jsem se po letech vrátila do našeho domu u Pardubic, čekalo mě jen prázdno, chlad a zrada, která mi zlomila srdce.
Celý život jsem dřela v Itálii, abych svým dcerám v Česku zajistila lepší budoucnost. Teď mám pocit, že pro ně znamenám jen zdroj peněz, ne matku. V příběhu popisuji svůj boj o jejich uznání, bolestné rozhovory i naději na znovunalezení blízkosti.
Celý život jsem dřel v Německu, abych svým dětem v Praze zajistil lepší budoucnost. Po návratu jsem však místo vděku a rodinného tepla našel jen chlad a odmítnutí. Tohle je můj příběh o zklamání, rodinných konfliktech a otázce, zda má oběť vůbec smysl.
Začalo to hádkou a prásknutím dveří, když se mi rozpadlo první manželství s Petrem. Pak jsem uvěřila slibům o lepším životě v Americe s Andrejem, ale místo štěstí přišlo zklamání a samota. Přemýšlím, jestli lze někdy opravdu utéct před minulostí a najít nový začátek.
Jmenuji se Alena a můj život se rozpadl ve chvíli, kdy jsem v Německu náhodou zjistila, že můj muž v Česku žije dvojí život. Nejvíc mě zraňuje, že moji synové všechno věděli a přesto mlčeli. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl se vracet domů, když už žádný domov neexistuje.
Jsem Alena a celý život jsem věřila, že děti mají žít svůj vlastní život. Když se můj syn Ondřej oženil a odstěhoval do Německa, myslela jsem, že náš vztah zůstane pevný. Teď ale nebere telefon a já se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala za lepší budoucnost pro svou dceru Kláru. Když jí bylo dvanáct, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom přežily. Dnes, když je Kláře dvaatřicet, mi vyčítá, že jsem ji tehdy opustila – a já se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
Můj první manžel mě zradil a já zůstala sama s dcerou. Když jsem potkala Petra, Američana s českými kořeny, doufala jsem v nový začátek. Ale cesta za láskou do ciziny mi otevřela oči a postavila mě před otázku, co vlastně znamená štěstí.
