Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle pravidel své matky. Všichni mi záviděli, že mám všechno, ale nikdo netušil, jaké to je být neustále pod kontrolou. Jednoho dne se všechno zlomilo a já musela čelit pravdě o našem vztahu i sama o sobě.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Po jedné nešťastné večeři na naší chatě jsem si ale uvědomila, jak hluboké propasti mohou vzniknout mezi generacemi a jak těžké je najít společnou řeč s vlastní snachou. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala všechno správně, nebo jestli jsem něco zásadního přehlédla.
Jmenuji se Lucie a myslela jsem si, že s Petrem máme všechno – lásku, důvěru, společné sny. Když jsem ale zjistila, že mě Petr podvedl, zhroutil se mi svět. Teď stojím před rozhodnutím, jestli dokážu odpustit a zkusit začít znovu, nebo jestli je lepší odejít.
Dva roky zpátky jsme s manželem udělali rozhodnutí, které mělo změnit náš život. Poslali jsme děti k babičce, abychom si mohli vydechnout a řešit nové bydlení, ale náš nejmladší syn se už první večer dožadoval návratu domů. Od té chvíle se naše rodina začala pomalu rozpadat a já stále přemýšlím, jestli jsme neudělali chybu, kterou už nikdy nenapravíme.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět a já si vzpomněla na radu své maminky, která mě vždy varovala před tím, co znamená skutečné štěstí. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jak dál žít pro sebe i naši dceru Aničku.
Jednoho podzimního odpoledne mi sousedka Jana přiznala, že miluje mého manžela Petra. Tato slova otřásla základy našeho třicetiletého manželství a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy nedokázala představit. V příběhu popisuji bolest, zradu i sílu hledat odpovědi na otázky, které si klade mnoho českých žen.
Jmenuji se Naďa a nikdy jsem si nemyslela, že mě láska zavede do středu rodinné války o byt. S mým snoubencem Antonínem jsme chtěli začít nový život, ale jeho matka Valérie nás uvrhla do vleklého soudního sporu o dědictví. Tato zkušenost nás oba změnila a donutila mě přemýšlet, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Jana a už rok žiji pod jednou střechou s tchyní, která mi pomalu, ale jistě bere pocit domova. Každý den bojuji s jejími pravidly, která mi připomínají, že v našem bytě nejsem doma já, ale ona. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, vnitřní boj i otázky, které si kladu, když už nevím, jak dál.
Od prvního dne jsem cítila, že mě moje tchyně nikdy nepřijme. Přes veškerou snahu jsem narážela na ledovou zeď nepochopení a výčitek. Když jsme s Petrem oznámili, že čekáme dítě a chceme se vzít, spustila se lavina událostí, která navždy změnila naši rodinu.
Jsem Alena a celý život jsem bojovala za své děti, ale nakonec jsem musela udělat rozhodnutí, které mi trhá srdce. Můj syn Tomáš se vydal cestou, která mě přiměla přehodnotit vše, v co jsem věřila o rodině a spravedlnosti. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze postavit se pravdě, i když je krutá.
Jsem Jana a vyprávím příběh své tchyně Marie, která je mistryní v komplikování vlastního života. Její neustálé intriky, manipulace a obviňování ostatních rozvrátily naši rodinu a přivedly mě na pokraj zoufalství. Přesto se ptám: je možné prolomit kruh viny a nepochopení, nebo jsme odsouzeni opakovat stejné chyby?
Jmenuji se Eliška, je mi 34 let a po osmi letech manželství s Petrem jsem zjistila, že některé rány bolí víc než ty, které jsou vidět. Jako matka tří dětí jsem se ztratila sama sobě, až jednoho večera u kuchyňského stolu prasklo něco, co už nešlo vzít zpět. Ten večer, kdy mi Petr vzal dva burgery z talíře a řekl mi, že bych měla zhubnout, změnil všechno.
