Jsem matka, která přišla o svou dceru Annu ne fyzicky, ale citově, kvůli jejímu muži Davidovi. Vše vyvrcholilo na narozeninách mého manžela, kdy Anna nepřišla a já poprvé pocítila, že ji možná ztrácím navždy. Sdílím svůj příběh v naději, že někdo pochopí bolest rodiče, který přichází o dítě kvůli cizímu vlivu.
Jsem Lucie a celý život jsem byla ta, která všechno zvládne sama. Když máma dala mojí sestře Evě peníze na byt, zatímco já nedostala nic, zhroutil se mi svět. Teď stojím před otázkou, jestli mám bojovat o své místo v rodině, nebo se smířit s tím, že pro mámu nejsem tak důležitá.
Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní dcera odmítne pozvat na svůj svatební den. Celý život jsem jí byla oporou, ale teď stojím před dveřmi jejího nového života, nepozvaná a zlomená. Toto je příběh o bolesti, pýše a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Milena a vyprávím příběh o tom, jak jsem ztratila svého syna, ne fyzicky, ale citově. Po jeho bolestivém rozvodu jsem sledovala, jak se vrací k ženě, která mu kdysi zlomila srdce, a přitom se ode mě stále více vzdaluje. Tato zpověď je o mateřské lásce, zklamání a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že největší bolest mi způsobí vlastní máma. Po návratu z mateřské jsem přišla o práci a musela jsem bojovat nejen s úřady, ale i s babičkou svého syna, která v něm viděla jen komplikaci. Příběh o tom, jak těžké je skloubit mateřství, práci a rodinné vztahy, když vás nejbližší místo podpory sráží ke dnu.
Můj syn mi napsal, že nejsem vítaná na narozeninové oslavě svého vnuka. V této zpovědi vás provedu svými myšlenkami, vzpomínkami a bolestivým rodinným konfliktem, který všechno změnil. Přemýšlím: kdy už láska nestačí?
Každý zvuk mobilu mi připomíná, jak moc se mi dcera vzdálila. Dřív jsme byly s Eliškou nerozlučné, dnes se cítím jen jako bankomat a tichý pozorovatel jejího života. Tohle je můj příběh o ztracené blízkosti, bolesti a hledání odpovědi, kde jsme se s Eliškou minuly.
Jmenuji se Marek a po rozvodu jsem přišel o kontakt se svými dcerami, Aničkou a Jelenou. Každý den bojuji s pocitem viny a bezmoci, když vidím, jak se naše vztahy rozpadly kvůli chybám dospělých. Přemýšlím, zda je možné znovu najít cestu k dětským srdcím, která jsem kdysi držel v dlaních.
Jmenuji se Jana a kdysi jsem se těšila na každý telefonát od své dcery Kláry. Dnes mi při každém zazvonění telefonu s jejím jménem srdce sevře úzkost, protože vím, že za jejím hlasem se skrývá další prosba o peníze. S manželem se zmítáme mezi láskou k dítěti a bolestí z pocitu, že jsme pro ni jen bankomat, a ptáme se, kdy a proč se naše pouto přetrhlo.
Jmenuji se Jana a poslední roky se bojím každého zazvonění telefonu, protože vím, že mi volá dcera Lucie jen tehdy, když potřebuje peníze. Můj manžel Petr a já jsme se snažili dát jí všechno, ale teď se ptáme: kde je ta naše holčička, která nám kdysi důvěřovala? Tento příběh je o bolesti, naději i o tom, jak těžké je najít cestu zpět k vlastnímu dítěti.
Roky jsem předstírala štěstí kvůli dětem a klidu v rodině, i když jsem věděla o manželových nevěrách. Všechno se změnilo po nehodě, která mě donutila otevřít oči a zjistit, kdo je skutečně mou oporou. Tato bolestná pravda mě přiměla přehodnotit celý svůj život a konečně se rozhodnout, co dál.
Jmenuji se Alena a po celý život jsem se snažila být oporou svému synovi Tomášovi. Když jsem kvůli malé penzi přestala finančně pomáhat, Tomáš mě odstřihl od sebe i od mé milované vnučky Aničky. Vyprávím svůj příběh bolesti, viny a touhy po smíření, který mi nedá spát.
