Jmenuji se Lucie a můj manžel Petr mě neustále srovnává s manželkou jeho kamaráda, Janou, která prý vaří lépe a pestřeji. Každý den se snažím zvládat práci, domácnost i výchovu syna, ale Petr vidí jen to, co chybí na talíři. V tomto příběhu popisuji, jak jsem bojovala za pochopení a respekt v rodině, kde láska není jen o jídle.
Jmenuji se Ivana a už mě vysiluje žít pod jednou střechou s mou matkou. Snažím se udržet rodinu pohromadě, ale máma svým chováním všechno rozkládá. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak dál.
Jmenuji se Alena a v tomto příběhu vyprávím o tom, jak jsem se v Praze snažila pomáhat svému dospělému synovi Tomášovi, ale postupně jsem si uvědomila, že moje láska a podpora mu možná víc škodí než prospívají. Rodinné napětí narůstá, když se s manželem Petrem nemůžeme shodnout na tom, kde je hranice mezi pomocí a umožňováním. Je to příběh o bolestivých rozhodnutích, výčitkách a hledání odvahy nechat dítě dospět.
Stojím v kuchyni, dívám se na hromadu špinavého nádobí a cítím, jak se mi život rozpadá pod rukama. Můj manžel Petr se mi vzdaluje každým dnem a já se snažím najít ztracený smysl a vlastní hodnotu. Toto je můj příběh o boji za sebe sama a o hledání místa v rodině, která už dávno není tím, čím bývala.
Jmenuji se Klára a od chvíle, kdy jsem porodila svou dceru Aničku, se můj život změnil v nekonečné bojiště mezi mými rozvedenými rodiči. Jejich soupeření o pozornost mé dcery mě ničí a já nevím, jak ochránit naši rodinu před rozpadem. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle českém chaosu snaží najít cestu.
Jmenuji se Jana a už deset let jsem vdaná za Petra. Vždycky jsem chtěla šťastnou rodinu, ale teď mám pocit, že jsem pro všechny jen neviditelná služka. Bojuji o to, abych byla vnímána jako žena, partnerka a ne jen jako někdo, kdo uklízí a vaří.
Jmenuji se Marie a sleduji, jak se můj syn Tomáš mění pod vlivem své ženy Lenky. Bezradně přihlížím, jak se naše rodina rozpadá pod tíhou nevyřčených slov a starých křivd. Možná v mém příběhu poznáte i kus svého života.
Jmenuji se Alena a už několik měsíců se snažím pochopit, proč můj vnuk Honzík nesmí na víkend k nám ani k ostatním příbuzným. Všichni v rodině mlčí nebo uhýbají pohledem, když se na to zeptám, a můj otec se při každém pokusu o rozhovor rozpláče. Cítím bezmoc, bolest i vinu a nevím, jak prolomit tohle ticho, které dusí celou naši rodinu.
Jednoho deštivého večera se mi zhroutil svět, když se u našich dveří nečekaně objevila moje sestra s kufrem a uplakanýma očima. Vše, co jsem považovala za jisté, se začalo rozpadat a já musela najít sílu čelit rodinné krizi, která hrozila rozdělit nás navždy. Modlitba a víra mi pomohly najít cestu ven z beznaděje a pochopit, co znamená skutečně odpustit.
Jsem Jana a už několik let žiju s manželem Petrem v malém bytě na okraji Prahy. Moje tchyně, paní Novotná, se rozhodla, že nám bude pravidelně pomáhat – ale její pomoc se brzy změnila v každodenní kritiku mého vaření. Každý den bojuji nejen s hrnci, ale i s pocitem, že nikdy nebudu dost dobrá.
Bydlíme s manželem Petrem a čtyřletým synem Matýskem v maličké garsonce na pražském Žižkově. Když mi máma oznámila, že se k nám musí nastěhovat, protože přišla o práci i byt, náš už tak napjatý život se obrátil vzhůru nohama. Každý den je boj o soukromí, nervy i lásku – a já se ptám, jestli tohle naše rodina vůbec zvládne.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se ve svých šedesáti letech budu cítit jako host ve vlastním bytě. Můj syn Tomáš a jeho žena Lucie přišli o práci a neměli kam jít, tak jsem je samozřejmě přijala pod svou střechu. Teď ale nevím, jak jim říct, že mi jejich přítomnost začíná dusit život a že toužím po svém klidu.
