Jmenuji se Jana a vyrůstala jsem v rodině, kde mě učili být nezávislou a silnou ženou. Když jsem se provdala za Petra, věřila jsem, že budeme partneři ve všem – i v penězích. Ale jeho potřeba řídit naše finance, přestože vydělává méně než já, nás zavedla do dusivého ticha, které se rozléhá naším bytem.
Odpoledne, které mělo být klidné, se změnilo v emocionální bouři, když moje tchyně vtrhla do našeho bytu a začala mi vyčítat, že její syn Petr zůstává doma s dcerou, zatímco já chodím do práce. Vzpomínám si na každý detail toho dne, na slova, která padla, i na to, jak se mi třásly ruce, když jsem se snažila bránit naši rodinu. Tento příběh je o boji za pochopení, o střetu generací a o tom, jak těžké je někdy stát si za svým rozhodnutím.
Jmenuji se Adriana a celý život jsem byla ta, která držela rodinu pohromadě. Jednoho večera mě manžel Matěj svým lhostejným komentářem zranil natolik, že jsem se rozhodla mu ukázat, jaké to je, když všechno není samozřejmé. Ten večer změnil nejen náš vztah, ale i mě samotnou.
Jmenuji se Naďa a vždy jsem byla samostatná, ambiciózní a zvyklá rozhodovat o svém životě. Když můj manžel Petr trval na tom, že bude spravovat naše finance, i když vydělává méně než já, nechtěla jsem ho zranit a souhlasila jsem. Teď spolu skoro nemluvíme a já přemýšlím, jestli jsme si tímhle rozhodnutím nezničili vztah.
Když jsem vyrůstala, byla jsem pro svého tátu vždy „Sladký hrášek“. Bylo to oslovení, které mě činilo výjimečnou. Ale jak jsem dospívala, začala jsem si všímat napětí v interakcích mého otce s mým manželem, zejména pokud šlo o úkoly, které považoval za „mužské“.
