Celý život jsem žila pro svou dceru, obětovala jsem jí své sny, čas i zdraví. Když jsem však potřebovala její pomoc, otočila se ke mně zády a nechala mě samotnou v nejhorší chvíli. Teď přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu – a jestli má vůbec smysl tolik dávat, když vděk je tak pomíjivý.
Sedím v malém panelákovém bytě na Jižním Městě a hádám se s manželem, proč jeho bohatí rodiče odmítají pomoci s koupí vlastního bytu. Každý den nás dusí napětí, závist i pocit křivdy, zatímco se snažíme vyjít s penězi a udržet rodinu pohromadě. Přemýšlím, jestli je tohle opravdu rodina, jakou jsem si přála.
Letní ráno na chalupě, kde jsem po smrti manžela hledala klid, se změnilo v hádku s vnukem Matějem. Jeho neochota pomáhat a touha jen odpočívat mě zaskočily a otevřely staré rány i nové otázky o rodině. Příběh o střetu generací, osamělosti a hledání pochopení.
Jednoho deštivého odpoledne jsem zjistil, že máma vyhodila mé oblíbené jídlo, které jsem si schovával na horší časy. Vztek, smutek a pocit nepochopení mě přiměly přemýšlet o našich rodinných pravidlech a o tom, jak těžké je někdy najít společnou řeč. Tento příběh je o konfliktu mezi generacemi, o touze po respektu a o tom, jak těžké je někdy doma najít své místo.
