Vše začalo jedním obyčejným nedělním obědem, kdy slova mé tchyně rozvířila hladinu našeho manželství i celé rodiny. Bojovala jsem mezi láskou k manželovi a svými vlastními hodnotami, zatímco mě tradice a očekávání tlačily do kouta. Toto je příběh o tom, jak jsem hledala své místo ve světě, kde se stále očekává, že žena unese vše na svých bedrech.
V ten den, kdy moje dcera plakala bez ustání, jsem se ocitla v sevření vlastní bezmoci a nepochopení ze strany mé tchyně. Všechny skryté trhliny v naší rodině vyšly na povrch a já jsem musela čelit pravdě o tom, jak hluboký je mezi námi generační rozdíl. Toto je můj pokus pochopit, kde končí tradice a začíná opravdové porozumění.
„Přesvědčila tě k tomu Jana? To je přesně to, co potřebujeme! Jen proto, že se s ní neshodneme, neznamená, že bych měl prodat dům. Toto místo má příliš mnoho vzpomínek.“ „Je to náš rodinný dům, předávaný z generace na generaci. Ale možná je čas na změnu. Nikdo mě nepřesvědčil; jen si myslím…“
