Celý život jsem žila pro svou dceru, obětovala jsem jí své sny, čas i zdraví. Když jsem však potřebovala její pomoc, otočila se ke mně zády a nechala mě samotnou v nejhorší chvíli. Teď přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu – a jestli má vůbec smysl tolik dávat, když vděk je tak pomíjivý.
Jsem Marta a vyprávím o prvním létě, kdy naše děti odjely z domu a já s Pavlem jsme zůstali sami. Najednou nás obklopilo ticho, které odhalilo pravdu o našem vztahu – o tom, co jsme ztratili a co možná můžeme znovu najít. Je to příběh o hledání sebe sama i druhého člověka v době, kdy rodičovství přestalo být středem našeho světa.
Všechno začalo jedním výkřikem v tichu horského rána, kdy jsem zjistila, že můj manžel zmizel beze stopy. V alpské chatě, kde jsme měli najít klid a znovu najít cestu k sobě, se místo toho rozprostřela nejistota, strach a staré rodinné rány. V tomto příběhu odhaluji, jak mě samota, příroda a nečekaná pravda změnily navždy.
Po odchodu našich dětí z domova jsem se cítil ztracený a osamělý. Spolu s manželkou Jitkou jsme museli čelit nejen tichu v bytě, ale i dávno nevyřčeným otázkám o našem vztahu a budoucnosti. Nakonec jsme však objevili nové radosti a smysl života, který jsme kdysi dávno ztratili v každodenním shonu.
Jsem umělec z malého města, kde se cítím uvězněný v životě bez barev a inspirace. Lidé kolem mě nerozumí mé vášni a město dusí mou kreativitu. Vydávám se na cestu hledání smyslu v umění a životě, ale někdy hledání inspirace vede na nečekaná místa.
