Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, jak moc může člověka zranit ten, koho nejvíc miluje. Můj manžel Petr vždycky dával přednost své matce a sestře, zatímco já a naše děti jsme zůstávali v pozadí. Teprve víra a modlitba mi pomohly najít sílu postavit se za sebe i naši rodinu.
Jmenuji se Jan a poslední rok mého života byl jako nekonečný boj o přežití mezi dvěma ženami – mojí mámou a tchyní. Každá z nich si nárokuje naši pozornost, lásku i čas, a já s Natálií se snažíme neztratit sami sebe. Někdy mám pocit, že se dusím pod tíhou jejich očekávání a že naše manželství visí na vlásku.
S mojí tchyní Janou jsem se setkala jen několikrát – jednou na večeři o Vánocích a pak na naší svatbě. Žije se svou nejmladší dcerou Evou a její rodinou v Brně. Zpočátku mě všichni srdečně přivítali a já byla nadšená, že jsem součástí rodiny mého manžela Petra. Když se však narodila naše dcera Anička, všechno se změnilo k horšímu.
Po třech letech manželství se Jana a její manžel, Michal, ocitli v situaci, kdy museli bydlet s jeho matkou, Alenou. Co začalo jako dočasné řešení, se proměnilo v noční můru, když Alenina neustálá kritika a vměšování vedly k denním konfliktům. Situace vyvrcholila, když Alena požadovala, aby odešli, což Janu a Michala postavilo do obtížné situace.
Minulé Vánoce jsme s manželem Davidem navštívili jeho matku Martu na svátky. Marta mě obvinila, že jsem zkazila Vánoce poté, co otevřela můj dárek. Teď přemýšlím, jestli bych se k nim letos na Vánoce měla připojit.
Od samého začátku byly moje matka, Jana, a moje tchyně, Alena, jako oheň a led. Jejich osobnosti byly naprosto odlišné, což vedlo k neustálému napětí. Alena, moje tchyně, vždy udržovala chladný odstup vůči mé rodině, zejména vůči mé matce Janě. Když Alena darovala mému manželovi, Michalovi, luxusní SUV, přišlo to s jednou neústupnou podmínkou – nesměla jsem ho řídit.