Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě touha mé tchyně po štěstí postaví proti celé rodině. Když mi oznámila, že se chce znovu vdávat, spustila tím lavinu emocí, které jsem nedokázala zastavit. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala chybu, nebo jestli je chyba v tom, že se rodina bojí změn.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička, která se snaží najít své místo v rodině své dcery Kláry. Můj zeť Lukáš mi nastavil přísná pravidla návštěv, což mě hluboce ranilo a přivedlo na pokraj zoufalství. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila překonat neviditelné bariéry, které mezi námi vznikly, a jaké následky to mělo pro naši rodinu.
Letní prázdniny jsem trávila u babičky Nory, která mě vždycky milovala nade vše. Jenže letos se všechno změnilo, protože do našeho života vstoupila druhá babička, Viktorie, a já jsem poprvé pocítila, jak bolestivé může být soupeření o lásku v rodině. To léto mi ukázalo, že i ti nejbližší si někdy navzájem ubližují, aniž by to chtěli.
Moje máma se ke mně nastěhovala po svých pětasedmdesátých narozeninách a já jsem si rychle uvědomila, že to byla chyba. Přestože jsem chtěla být dobrou dcerou a pomoci jí, naše soužití začalo rozkládat nejen můj vztah s manželem, ale i celou rodinnou pohodu. Teď stojím před otázkou, jestli je možné být dobrou dcerou a zároveň chránit svou vlastní rodinu.
Jednoho deštivého večera jsem stála v předsíni našeho bytu a poslouchala, jak mi manžel oznamuje, že se musí na čas nastěhovat zpět k matce. Všechny mé obavy, žárlivost i pocit zrady se prolnuly do jedné vlny zoufalství. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila chápat, odpouštět a hledat harmonii tam, kde jsem ji nečekala.
Jednoho odpoledne jsem přišla domů dřív z práce a našla svou tchyni, jak mi přerovnává šatník. Zjistila jsem, že má klíč od našeho bytu a chodí k nám, kdy se jí zachce, aniž bych o tom věděla. Musela jsem se postavit nejen jí, ale i svému muži a najít odvahu chránit své soukromí.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi obrátil život naruby. Moje tchyně, paní Novotná, chtěla, abychom s manželem přijali jejího nejmladšího syna, studenta, k nám domů. Musela jsem najít odvahu postavit se za svou rodinu a říct ne, i když to znamenalo rozkol v rodině.
Všechno se změnilo v jeden jediný večer, kdy mi můj syn Petr oznámil, že by chtěl, abych si na něj a jeho ženu vzala hypotéku. Byla jsem v šoku, cítila jsem se zrazená a nevěděla, jak správně reagovat. Nakonec jsem v sobě musela najít sílu, abych se postavila nejen synovi, ale i sama sobě a svým hodnotám.
Těšila jsem se na vysněnou dovolenou s manželem a dcerou, ale všechno se zhroutilo, když se k nám nečekaně nastěhovala moje tchyně. Místo klidu a rodinné pohody přišly hádky, slzy a pocit bezmoci. Teď přemýšlím, jestli vůbec někdy najdu odvahu říct jí pravdu do očí.
Jmenuji se Alena a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem byla pozvána na večeři ke svému bratrovi Petrovi. Místo rodinné pohody mě čekalo setkání s jeho podivným kamarádem, které odhalilo hlubší rodinné napětí a otázky, které si kladu dodnes. Ten večer změnil můj pohled na rodinu i na to, co znamená být vítán.
Jsem Jana a právě jsem zjistila, že můj zeť chce napsat nový byt na svou matku. To mě rozčílilo a roztrhalo naši rodinu na kusy. Bojuji za svou dceru, ale nevím, jestli ji tím neztrácím.
Po letech dřiny jsem konečně splatila hypotéku a rozhodla se odjet na pár dní do Beskyd. Místo radosti mě ale doma čekalo nepochopení a výčitky, že jsem sobecká. Teď stojím před otázkou, jestli mám ustoupit rodinnému tlaku, nebo si stát za svým právem na klid.
