Celý život jsem snila o tom, že budu mít rodinu pohromadě. Když se můj syn Vilém s manželkou nastěhovali do sousedního domu, věřila jsem, že začíná nejšťastnější období mého života. Jenže pak jsem zjistila, jaká je jeho žena ve skutečnosti, a všechno se obrátilo naruby.
V sobotu jsem zoufale potřebovala, aby moje tchyně pohlídala děti, ale ona měla jiné plány. Můj muž Petr je na svou maminku až nezdravě fixovaný a já jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela volit mezi vlastními potřebami a rodinným klidem. Tato událost mi otevřela oči o tom, jaké místo vlastně v naší rodině zaujímám.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, jak těžké je stát mezi dvěma rodinami. Když jsem si vzala Petra, přijala jsem i jeho nemocnou maminku, paní Věru. Ale když se její stav zhoršil, musela jsem najít rovnováhu mezi péčí o ni a očekáváními své vlastní maminky, paní Jany.
Jmenuji se Lucie a žiji v malém městě na Vysočině. Mám desetiletou dceru Aničku z prvního manželství a pětiletého syna Matýska s mým současným mužem Petrem. Příběh vypráví o tom, jak mě rodinné tradice Petrovy rodiny postavily před těžkou volbu, když začaly ohrožovat vztahy mezi mými dětmi.
Celý život jsem žila pod drobnohledem své matky, která kontrolovala každý můj krok a rozhodovala za mě i v těch nejmenších věcech. Jednoho dne jsem se rozhodla, že už to dál nevydržím, a pokusila se vymanit z jejího sevření, což vedlo k dramatickému střetu a nečekanému poznání. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní svobodu, když vás rodinné pouto svazuje víc, než si dokážete představit.
Dnes vám povím o dni, kdy jsem musela překonat vlastní strach a požádat svého zetě, Tomáše, o pomoc. Vždycky jsem se ho trochu bála, protože je uzavřený a málokdy dává najevo emoce. Ale právě ten den se všechno změnilo a já pochopila, že někdy stačí jen udělat první krok.
Jmenuji se Andrea a celý život jsem žila v přesvědčení, že můj otec je mrtvý. Když jsem se konečně osamostatnila a začala nový život v Praze, objevil se u mých dveří neznámý muž, který tvrdil, že je můj otec. Jeho příchod roztrhl staré rány a donutil mě čelit pravdám, které jsem nikdy nechtěla slyšet.
Když jsem své tchyni oznámila, že čekáme druhé dítě, její slova mě zasáhla jako ledová sprcha. Od té chvíle se mezi námi rozhořel boj o místo v rodině a o to, kdo má právo rozhodovat o našem životě. Příběh o tom, jak těžké je najít odvahu postavit se za své štěstí, když vás vlastní rodina táhne ke dnu.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě touha mé tchyně po štěstí postaví proti celé rodině. Když mi oznámila, že se chce znovu vdávat, spustila tím lavinu emocí, které jsem nedokázala zastavit. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala chybu, nebo jestli je chyba v tom, že se rodina bojí změn.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička, která se snaží najít své místo v rodině své dcery Kláry. Můj zeť Lukáš mi nastavil přísná pravidla návštěv, což mě hluboce ranilo a přivedlo na pokraj zoufalství. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila překonat neviditelné bariéry, které mezi námi vznikly, a jaké následky to mělo pro naši rodinu.
Letní prázdniny jsem trávila u babičky Nory, která mě vždycky milovala nade vše. Jenže letos se všechno změnilo, protože do našeho života vstoupila druhá babička, Viktorie, a já jsem poprvé pocítila, jak bolestivé může být soupeření o lásku v rodině. To léto mi ukázalo, že i ti nejbližší si někdy navzájem ubližují, aniž by to chtěli.
Moje máma se ke mně nastěhovala po svých pětasedmdesátých narozeninách a já jsem si rychle uvědomila, že to byla chyba. Přestože jsem chtěla být dobrou dcerou a pomoci jí, naše soužití začalo rozkládat nejen můj vztah s manželem, ale i celou rodinnou pohodu. Teď stojím před otázkou, jestli je možné být dobrou dcerou a zároveň chránit svou vlastní rodinu.
